Kritéria hodnocení > Oblasti kritérií hodnocení

Oblasti kritérií hodnocení

Oblasti kritérií
Podobně jako každá mapa je i model tzv. kvalitní školy dvojrozměrný. Na kvalitní školu je pohlíženo ve dvou dimenzích, jednak z hlediska funkčního (vedení instituce, vedení pedagogického procesu v předmětových komisích a ve třídě, zajištění principu rovného přístupu ke vzdělání ve všech složkách školního prostředí a aktivit) a jednak z hlediska členění na podmínky nutné pro zajištění kvalitního vzdělávání, proces vzdělávací a podpůrné činnosti školy a konečně výsledky vzdělávací činnosti, případně celkový dopad na rozvoj žáka a společnosti.
Model kvalitní školy vymezuje 6 základních oblastí kvality školy jako instituce i kvalitního vzdělávání.

Koncepce a rámec školy
Pedagogické vedení školy
Kvalita pedagogického sboru
Výuka
Vzdělávací výsledky
Podpora žáků při vzdělávání

Jednotlivé oblasti postihují řízení školy (požadavky na vedení školy), kvalitu a rozvoj pedagogických pracovníků (vedení školy, vlastní odpovědnost učitelů), požadavky na obecné znaky výuky (odpovědnost učitele – např. podíl konstruktivistického přístupu ve výuce, zapojení badatelství, individualizace dle schopností a potřeb žáka apod.), respektování principu rovného přístupu ke vzdělávání a snižování znevýhodnění, ke kterým v současné době z řady důvodů dochází, efektivní zjišťování výsledků vzdělávání a racionální nakládání s nimi s cílem neustále zvyšovat kvalitu poskytovaného vzdělávání.

Počet kritérií v oblasti
V každé z uvedených oblastí je pak formulován konkrétní počet kritérií (zpravidla 3–5) a k nim přiřazených pozorovatelných indikátorů, jejichž prostřednictvím je možné kvalitu školy a vzdělávání v dané oblasti postihnout. Protože zásadní podmínkou využitelnosti takového modelu je jeho jednotné chápání napříč zainteresovanými skupinami, je každé kritérium popsáno svým účelem, charakteristikami pro sledování a měření (indikátory) a hodnocením míry naplnění takového kritéria.

Úrovně popisu kritérií

U každého indikátoru jsou popsány čtyři úrovně jeho naplnění od optimální (výborná úroveň) identifikující případně také to, v čem je škola příkladem inspirativní praxe, přes úroveň dokládající správně nastoupenou cestu zlepšování (očekávaná úroveň), následně minimální, ale ještě vyhovující úroveň (úroveň vyžadující zlepšení), až k úrovni nevyhovující. Zveřejněna jsou kritéria s popisem výborné úrovně. Popisy kritérií nedefinují, jak musí být splnění daného indikátoru realizováno, ale to, jak realizováno být může.

Součástí je pak také určitá charakteristika prostředí, ve kterém škola působí a které v mnoha ohledech nedokáže ovlivnit (demografická situace, socioekonomická struktura regionu apod.). Také tyto aspekty je při hodnocení kvality vzdělávání potřeba zohledňovat, nemají však postavení samostatných kritérií, a to právě proto, že jejich působení může škola ovlivňovat jen minimálně nebo vůbec.