Doporučení pro vedení školy k diagnostické činnosti pedagogů v MŠ

• Poznat, ve kterých oblastech dítě potřebuje podpořit (aktuální úroveň rozvoje neodpovídá očekáváním pro daný věk).
• Poznat silné stránky a vlohy dítěte, které je třeba rozvíjet k naplnění jeho vzdělávacího potenciálu (ten může překračovat očekávání pro daný věk).
• Poznat motivační faktory, které lze v podpoře konkrétního dítěte využít (např. individuální zájmy dítěte, zvídavost a touha poznávat, možnost spolurozhodovat apod.).

Základní podmínkou realizace pedagogické diagnostiky a navazujícího individualizovaného vzdělávání je znalost vývoje dítěte a jeho zákonitostí.

• Vytvořte a uplatňujte ucelený a všemi pedagogickými pracovníky sdílený systém k získávání aktuálních informací o průběhu a výsledcích vzdělávání dítěte.
• K získání objektivního náhledu je nezbytné, aby se diagnostiky zúčastnilo více aktérů (učitelé, kteří s dítětem pracují, asistenti pedagoga, popř. rodiče), kteří musí být v této oblasti náležitě vzděláváni.
• Realizujte diagnostiku:
  • vstupní k identifikaci výchozí úrovně vývoje dítěte před zahájením intervence (jednou z cest je pozorování dítěte a sledování jeho projevů založené na bezprostředním rozhovoru, analýze jeho prací, chování, sociability a úrovně verbální komunikace – pozorování by mělo být spolehlivé a objektivní),
  • průběžnou ke sledování reakcí dítěte na realizovanou intervenci (zde se jedná o pozorování záměrné a systematické, které spočívá v promyšleném soustředění se na určité projevy dítěte v určitých situacích, popř. v záměrném navození činností a situací, které mohou poskytnout potřebné informace – hlavním smyslem je určit aktuální vzdělávací potřeby dítěte za účelem plánování další pedagogické práce s ním),
  • výstupní k určení úrovně vývoje dítěte po ukončení intervence či po stanoveném období (např. po půl roce) – kvalitně vedené záznamy o dítěti jsou jedinečným prostředkem k relativně spolehlivému stanovení prognózy dalšího rozvoje a vzdělávání dítěte, můžeme o ně opřít svá odborná pedagogická rozhodnutí či doporučení).
• Pedagogická diagnostika je průběžný, stále se opakující proces – výsledky diagnostiky využívejte k plánování další pedagogické činnosti s ohledem na aktuální vzdělávací potřeby, silné a slabé stránky dítěte a účinnost realizovaných intervencí opět vyhodnocujte vhodnými diagnostickými postupy.
• V rámci průběžné diagnostiky využívejte principy dynamické diagnostiky, která propojuje diagnostiku s intervencí (sledujeme, jak dítě reaguje na jednotlivé formy a postupy intervence, a podle toho naplánovanou intervenci průběžně přizpůsobujeme – cíleně využíváme těch forem a postupů, které se u dítěte ukázaly jako nejúčinnější).
• Diagnostiku realizujte v potřebné intenzitě a rozsahu podle konkrétních vzdělávacích potřeb dítěte, nikoli v příliš dlouhých intervalech nebo naopak zbytečně často a podrobně (např. komplexní posouzení vývoje dítěte provádějte v půlročních intervalech, u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami častěji).
• Při diagnostice využívejte především pozorování dítěte v různých prostředích a situacích (ve třídě, v umývárně, při pobytu venku, při řízené činnosti, volné hře, poledním odpočinku, hře s ostatními dětmi atd.). Pozorování je vhodné zejména pro zjištění charakteristiky dítěte v oblasti osobnostně sociální (chování dítěte v interakci s ostatními dětmi, pracovníky MŠ, rodiči, emoční reakce na různé situace apod.) a charakteristiky dítěte ve vztahu k řízené činnosti (schopnost koncentrace pozornosti, vyvinutí volního úsilí, dodržení instrukce či postupu, impulzivita aj.).
• Při pozorování postupujte systematicky podle předem stanoveného cíle a postupu (určete oblasti, na které se pozorování bude zaměřovat; prostředí či situace, ve kterých bude probíhat; časový rozsah pozorování; zapojené osoby). Pozorování usnadní existující nebo individuálně vytvořená pozorovací schémata.
• Při pozorování zaznamenávejte také informace, jejichž získání nebylo předem plánováno, ale jsou podstatné pro poznání dítěte a jeho potřeb.
• Informace získané pozorováním doplňujte:
  • Informacemi získanými rozhovorem či dotazníky (ty jsou vhodné zejména pro získání informací od rodičů dítěte – o jeho zájmech a preferencích, věcech, které nemá rádo nebo jsou mu nepříjemné, o projevech chování v domácím prostředí, výchovných postupech, které se rodičům osvědčují apod.).
  • Analýzou produktů dítěte (analýza produktů je vhodná pro průběžné sledování pokroku dítěte a jeho reakce na realizovanou intervenci).
  • Pracovními listy či úkoly ověřujícími aktuální úroveň rozvoje konkrétní funkce, schopnosti či dovednosti (zejm. zrakového vnímání, sluchového vnímání, paměti, prostorové orientace, hrubé a jemné motoriky, koordinace oko-ruka).
• Při použití některého z existujících nástrojů pedagogické diagnostiky se dobře seznamte s jeho metodikou, např. na vzdělávacím kurzu nebo v jiné MŠ, která daný nástroj využívá.
• Kromě existujících evaluačních nástrojů a metodik lze využívat nástroje vlastní tvorby. Při tvorbě vlastních evaluačních nástrojů vycházejte z poznatků o psychomotorickém vývoji dítěte a ze znalosti elementárních klíčových kompetencí, které představují obecnější způsobilosti, dosažitelné v předškolním vzdělávání.
• Výstupy z pedagogické diagnostiky dokumentujte – shrnutí z rozhovorů, vyplněné dotazníky a pozorovací schémata, průběžné poznámky o reakci dítěte na konkrétní formy intervence, datované produkty a výsledky činností dítěte shromažďujte v diagnostickém portfoliu (viz Kratochvílová: Jak vést portfolio s dětmi v MŠ).

• Hlavním smyslem pedagogického hodnocení není jen zachycovat a popisovat rozvojový stav dítěte, popř. vyhodnocovat či registrovat jeho individuální specifika, důležitějším krokem je určit jeho aktuální vzdělávací potřeby a podle těchto potřeb plánovat pedagogickou práci s ním.
• Na základě výsledků diagnostiky volte co nejvhodnější metody a postupy, vytvářejte vzdělávací nabídku odpovídající spektru potřeb dětí ve třídě.
• Na základě zjištěných potřeb jednotlivých dětí diferencujte vzdělávací cíle a činnosti i v rámci skupiny dětí stejného věku. Odlišujte úroveň činností a aktivit dle potřeb a mentální úrovně jednotlivých dětí.
• Na základě zjištěných potřeb poskytujte každému dítěti podporu v míře, kterou individuálně potřebuje. K diferenciaci a individuální podpoře využívejte cíleně souběžného působení dvou pedagogů ve třídě (v době překrývání) či pedagoga a asistenta pedagoga.
• Zjištěné silné stránky a motivační faktory využívejte k podpoře rozvoje v oslabených oblastech (např. zájem dítěte o konkrétní hračku nebo pohádkovou postavu promítněte do nabízené vzdělávací aktivity – např. rukodělné aktivity, kresby, pracovního listu apod.).
• Pravidelně ověřujte účinnost vašeho postupu – např. požádejte kolegyně o zpracování záznamu z pozorování (vzájemná hospitace) zaměřeného na diferenciaci činností a její účinnost.
• V případě potřeby využijte možnosti zpracovat plán pedagogické podpory, do kterého zapojte i spolupráci s rodiči, a na pravidelných setkáních pokroky vyhodnocujte. Doporučujte další odborníky (logoped, ŠPZ).
• Pravidla pro poskytování individualizované podpory zaneste do dokumentů (např. do ŠVP – realizace podpůrných opatření na úrovni školy).
• Využívejte možnosti profesního rozvoje pedagogů dle aktuálních potřeb MŠ (skladby dětí v MŠ a jejich potřeb – logopedický asistent apod.).

• Každému dítěti při nástupu do MŠ založte záznamový arch, do kterého zaznamenáte vstupní informace (s jakými zkušenostmi, schopnostmi a dovednostmi dítě do MŠ přichází a co mu může pomoci v adaptaci na docházku do MŠ) a dále do něj budete pravidelně zaznamenávat informace z průběžné diagnostiky.
• Stanovte si, v jakém časovém intervalu budete záznamy doplňovat.
• Do osobnostní charakteristiky zaznamenávejte individuální specifika, tendence a zájmy dítěte včetně vhodných prostředků jeho motivace.
• Pro průběžnou diagnostiku vytvořte systém zaznamenávání významných změn, posunů, osvojení nových dovedností apod. a stanovte si časové úseky, ve kterých budete nad záznamy diskutovat a vyhodnocovat je v rámci třídy či mateřské školy.
• Průběžné záznamy vhodným způsobem uspořádejte, aby bylo možné snadno získat a udržovat si dostatečný přehled o dítěti a jeho aktuálních vzdělávacích potřebách.
• Jasně si definujte stupnici pro hodnocení v jednotlivých dovednostech – např. 1 – dosud nezvládá, 2 – zvládá s dopomocí, 3 – přetrvávají problémy, 4 – zvládá spolehlivě. Zaveďte si rovněž značku, kterou použijete v případě, že pro hodnocení některé dovednosti nemáte dost diagnostických informací – např. N – není hodnoceno, neprojevuje se.
• Záznamy berte v potaz při každodenní pedagogické práci s dítětem – plánování společných a hlavně individuálních aktivit.
• Do záznamových archů uvádějte také pedagogická opatření pro další pedagogickou činnost.
• Využívejte záznamy k evaluaci vlastní pedagogické práce.
• Zajistěte, aby se vedení záznamů z pedagogické diagnostiky nestalo pouze formální záležitostí, která pedagogovi zabírá čas a v ničem mu nepomůže.

• Každé dítě se rozvíjí svým tempem.
• V hodnocení dítěte postupujte vždy trpělivě, uvážlivě, maximálně odpovědně a objektivně.
• Je-li u dítěte identifikován vážnější problém, cestu k nápravě je třeba hledat s rozvahou – nejprve obohaťte individuální vzdělávací nabídku, druhým krokem je pedagogická intervence, kterou konzultujte s rodiči a realizujte ve spolupráci s nimi, pokud ani toto nepomůže, doporučte rodičům péči odborníků.
• Zajistěte úzkou spolupráci pedagogů, kteří s dítětem pracují:
  • Vytvořte si jednotný systém vedení pedagogické dokumentace o rozvoji a vzdělávání dětí.
  • Využívejte informace ze záznamů od všech pedagogických pracovníků, kteří s dítětem pracují.
  • Získané informace o dětech společně konzultujte, diskutujte a dojednávejte návrhy na další postup či pedagogická opatření.
  • Zajistěte spolupráci pedagogů při tvorbě vzdělávací nabídky a plánování konkrétních aktivit.
• Při předávání informací ze záznamů o dítěti vycházejte z platné legislativy, informace nepředávejte jiným subjektům bez souhlasu rodičů (s výjimkou subjektů, kterým předávání informací o průběhu vzdělávání dítěte přináleží na základě právních předpisů).
• V ŠVP nastavte pravidla pro úspěšnou spolupráci s rodiči. K tomu slouží i zavedení konzultačních hodin, při kterých dle RVP PV „pedagogové pravidelně informují rodiče o prospívání jejich dítěte i o jeho individuálních pokrocích v rozvoji i učení. Domlouvají se s rodiči na společném postupu při jeho výchově a vzdělávání“.
• Pro konzultační hodiny vyhraďte vhodný prostor a vytvořte příjemnou atmosféru.

SMOLÍKOVÁ, Kateřina a kol. Pedagogické hodnocení v pojetí RVP PV – Metodika pro podporu individualizace vzdělávání v podmínkách mateřské školy. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007. http://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2009/12/VUP_Metodika_PV-2007-07-18.pdf

Step by step ČR, o. p. s. Oregonská metoda hodnocení předškolních dětí (Steffen Seifer, 1993, česká verze Škardová, M., 2014). Hodnocení v 10 oblastech vývoje, česká zkrácená verze obsahuje 35 položek. https://www.zacitspolu.eu/podpora-skolam/metodicke-materialy-a-publikace/

SUKy (sdružený ukazatel, Vencálková, 2010). Evaluační nástroj navázaný na modelový program Kurikulum podpory zdraví v MŠ (M. Havlínová, E. Vencálková a kol., 2006). Je určen pro mateřské školy zapojené v síti Mateřských škol podporujících zdraví.

RoK (rozvoj kompetencí) v MŠ. Evaluační nástroj rovněž navázaný na Kurikulum podpory zdraví v MŠ a určený pro mateřské školy podporující zdraví.

KLENKOVÁ, Jiřina a KOLBÁBKOVÁ, Helena. Diagnostika předškoláka: správný vývoj řeči dítěte. Brno: MC nakladatelství, 2003.

BEDNÁŘOVÁ, Jiřina a ŠMARDOVÁ, Vlasta. Diagnostika dítěte předškolního věku: co by dítě mělo umět ve věku od 3 do 6 let. Brno: Computer Press, 2007. Obsahuje hodnotící vývojové škály s uvedením aktivit, při kterých je třeba dovednost sledovat nebo zjišťovat. Navazující metodická část obsahuje náměty aktivit pro rozvoj schopností a dovedností, které jsou rozčleněny podle věku.

SINDELAR, Brigitte. Předcházíme poruchám učení: soubor cvičení pro děti v předškolním roce a v první třídě. Vyd. 4. Praha: Portál, 2007. Obsahuje soubor aktivit pro pedagogickou diagnostiku a doporučené aktivity pro rozvoj ve sledovaných oblastech.

PREDIKT Toolkit. Nástroj pro hodnocení pokroků dítěte v mateřské škole, vznikl v rámci projektu Good start to school (Syslová, Z., Kratochvílová, J., 2018), jehož prostřednictvím lze sledovat dosažení očekávaných výstupů RVP PV.

SYSLOVÁ, Zora a KRATOCHVÍLOVÁ, Jana. Praktická příručka k diagnostickému nástroji. Praha: Raabe, 2017. Metodická příručka pro hodnocení pokroků dítěte v mateřské škole, součástí příručky je diagnostický nástroj PREDIKT, jehož prostřednictvím lze sledovat dosažení očekávaných výstupů RVP PV.

FELCMANOVÁ, Lenka, ed. Metodika pro práci s dětmi se SVP v předškolním vzdělávání. Praha: Raabe, 2019. Metodika je výstupem projektu WELCOME, obsahuje posuzovací škály a náměty aktivit k rozvoji sledovaných oblastí vývoje dítěte.

KRATOCHVÍLOVÁ, Jana. Jak vést portfolio s dětmi v MŠ. Metodický materiál vytvořený v rámci mezinárodního projektu Interkulturní vzdělávání dětí, žáků a pedagogů. http://www.vys-edu.cz/assets/File.ashx?id_org=600139&id_dokumenty=5696

MERTIN, Václav a GILLERNOVÁ, Ilona. Psychologie pro učitelky MŠ. Praha: Portál, 2010. Kniha se zabývá možnostmi mateřské školy přispět k rozvoji dítěte, představuje pohled na úrovni soudobého poznání psychologie a souvisejících vědních oborů.

SYSLOVÁ, Zora, KRATOCHVÍLOVÁ, Jana a FIKAROVÁ, Táňa. Pedagogická diagnostika v MŠ: Práce s portfoliem dítěte. Praha: Portál, 2017. Kniha se zaměřuje na problematiku pedagogické diagnostiky jako východiska individualizovaného předškolního vzdělávání. Teorie je doplněna praktickými příklady z praxe.