Klíčové je znát své žáky a spolupracovat

V rámci tohoto kritéria se zaměříme na to, jak pedagogové a odborníci na vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami uvedené školy postupují při sdílení informací o žácích, jak dbají na svůj profesní rozvoj a jakým způsobem zajišťují optimální podmínky pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (podpůrná opatření druhého až pátého stupně). Při popisu příkladu inspirativní praxe zdůvodníme myšlenku vzniku odborných konzilií, objasníme jejich činnost a dále vysvětlíme potřebu realizace metodických hospitací a jejich průběh. Dotkneme se i aspektu, jaký vliv na profesní růst pedagogů mají poznatky z těchto metodických hospitací.

Hlavním zdrojem získávání informací o kvalitě školy v daném kritériu byla osobní účast na jednáních odborného konzilia a studium záznamů z těchto jednání (příloha č. 2 a č. 3). Odborné konzilium je poradní orgán ředitelky školy, který tvoří pedagogové školy a odborníci na vzdělávání a komplexní péči o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Jednání odborného konzilia v případě potřeby předchází podrobnější vyšetření žáka odborníky (neurolog, psycholog, rehabilitační lékař, fyzioterapeut, logoped apod.). Plán jednání odborného konzilia pro jednotlivé třídy včetně stanovených termínů konání je předem vymezen na příslušný školní rok. V každém školním roce jsou konziliem projednáváni všichni žáci školy. Třídní učitelé připravují zprávu o každém jednotlivci příslušné třídy (příloha č. 2 a č. 3). Vycházejí z odborných vyšetření, z pozorování žáků, ze speciálně pedagogických diagnostik a z lékařských zpráv. Při jednání odborného konzilia třídní učitel seznámí přítomné s podrobnými informacemi o žákovi a jeho dosahovaných výsledcích při průběhu výchovně‑vzdělávacího procesu. Přednesené informace třídního učitele doplňují ostatní odborníci a pedagogové, kteří se žákem pracují.

Např. logoped podává informaci o vývoji komunikace žáka a žádá ostatní pečující osoby o další spolupráci v konkrétních potřebných krocích. Navrhuje např. vyřazení žáka z logopedické péče nebo změnu postupů, metod a individuálního přístupu k žákovi. Fyzioterapeuti informují o postupech v rehabilitaci žáků, hodnotí propojení s výchovně-vzdělávacím procesem a instruují pedagogy a ostatní personál školy, jak mají pokračovat v polohování a pedagogické rehabilitaci žáka. U nových žáků odborné konzilium na základě vstupních vyšetření rozhodne o zařazení do jednotlivých terapií (neurovývojová stimulace, fyzioterapie, logopedie, bazální stimulace, snoezelen, alternativní a augmentativní komunikace, canisterapie, hipoterapie, muzikoterapie apod.) a zvolí vhodného terapeuta.

Všichni pedagogové a odborníci vzájemně diskutují příčiny problémů žáka a hledají cesty k optimalizaci komplexní péče. Názory každého z účastníků odborného konzilia jsou respektovány a akceptovány. Výsledkem diskuze jsou úpravy plánu komplexního rozvoje jednotlivce, na kterém se odborné konzilium shodlo, a upravená souhrnná zpráva o žákovi. Součástí této zprávy jsou závěry a doporučení k další péči. Zprávu obdrží všichni pedagogové a terapeuti, kteří o žáka pečují, třídní učitel zprávu zakládá do osobního spisu žáka a vedoucí odborných konzilií zakládá zprávu do dokumentace z jednotlivých jednání. Multidisciplinární přístup tak zajistí potřebnou efektivitu a jednotnost v přístupech. S tímto přenosem informací se ztotožňují všichni pedagogové školy.

Realizaci doporučení a konkrétních postupů a opatření kontroluje ředitelka školy a její zástupkyně v rámci kontrolní a hospitační činnosti. Další formou kontroly, ale zejména odborné podpory, jsou metodické hospitace, které provádějí pedagogové – proškolení metodici, kteří se v dané problematice dlouhodobě systematicky vzdělávají. Ve škole je celkem pět těchto metodiků: pro alternativní a augmentativní komunikaci, metodik pro bazální stimulaci a snoezelen, metodik pro žáky s poruchou autistického spektra, metodik pro informační a komunikační technologie a metodik pro arteterapie a řemeslné techniky. Pedagogové pracovali na docílení a realizaci tohoto systému ve většině případů několik let. Odborníky se stali nejen účastí na množství vzdělávacích kurzů a seminářů, ale i praxí s konkrétní skupinou žáků se speciálními vzdělávacími potřebami nebo v určitém oboru. Lze konstatovat, že v průměru tito pedagogové, metodici absolvují až 5x za rok odborně zaměřený kurz či seminář (příloha č. 5). Frekvence vzdělávání se liší podle délky praxe pedagoga. Situace je také hodně ovlivněna nabídkou vzdělávání v těchto oblastech, která je díky své specifičnosti poměrně omezená. Proto učitelé často jezdí také na stáže do škol podobného typu a snaží se čerpat zkušenosti i u kolegů ze škol podobného typu. Při metodické hospitaci se proškolený odborník u svých kolegů zaměřuje na konkrétní jevy, např. na alternativní a augmentativní komunikaci. Po hospitaci probíhá mezi kolegy vzájemná diskuze o výuce. Metodik poukazuje na správnost pedagogických a specifických přístupů k žákům a na používané metody a formy práce a buď doporučuje další, nebo navrhuje jiné, efektivnější. Poskytuje tak učitelům erudovanou a konkrétní zpětnou vazbu, díky které dochází ke zlepšování vzdělávacího procesu. Metodický odborník vystupuje v diskuzi z pozice rovnocenného, ale zkušenějšího partnera, zpětná vazba je cílena na stimulaci a motivaci pedagoga vedoucí ke zlepšování výchovně-vzdělávacího procesu v jedné z jejich konkrétních specifik. Metodici se průběžně scházejí s ředitelkou školy, která jejich činnost koordinuje. Vzájemně mezi sebou nespolupracují, protože každý z metodiků se zaměřuje na jinou odbornou oblast vzdělávání dětí a žáků.

Rizika v používání postupů a metod této školy v jiné škole, konkrétně při využívání odborných konzilií, jsou:

• ve škole nepracuje nebo se školou nespolupracuje podobně bohatý tým odborníků, terapeutů, lékařů – efektivita této metody nemusí být tak zřetelná, bude spíše směřována pouze k edukaci žáka;
• tým odborníků nechce sdílet informace;
• nedostatek času na podrobné rozbory a diskuze o žácích ze strany odborníků;
• velké množství žáků v běžných školách;
• nízká spolupráce se zákonnými zástupci žáků;
• pedagogové nemají přístup k odborným zprávám, které by jim pomohly v komplexním pojetí;
• problém může nastat při rozdílnosti názorů a představ řešení.

1. Spolupráce se zákonnými zástupci žáků

• Systém nastavené spolupráce se zákonnými zástupci žáků spočívá v úzkém propojení školy a rodiny, škola považuje zákonné zástupce žáků za nezbytnou součást nastaveného systému v péči o žáka zejména z důvodu maximální znalosti svého dítěte, jeho potřeb a možností. Cílem školy je být společně se zákonnými zástupci žáka vzájemnými partnery při výchově a vzdělávání;
• škola zapojuje zákonné zástupce žáků do tvorby individuálních plánů;
• škola konzultuje problémy žáka s jeho zákonnými zástupci při denním osobním kontaktu, spolupráce je velmi intenzivní;
• škola nabízí zákonným zástupcům žáků osobní konzultace s odborníky, psycholožkou, lékaři, speciálními pedagogy, ředitelkou školy, sociální pracovnicí apod.;
• škola požaduje od zákonných zástupců žáka předávání všech lékařských zpráv a zaručuje bezpečné a etické zacházení s těmito zprávami v souladu s GDPR, vše ve prospěch žáka s cílem maximální znalosti jeho zdravotního stavu;
• škola realizuje pravidelné akce pro zákonné zástupce žáků formou prezentace vzdělávacích výsledků (besedíky, divadelní představení apod.).

2. Rozdílnost názorů, představ řešení

• Vymezené, předem dané termíny schůzek, tím je zajištěn dostatek času na sdílení a výměnu názorů, obhajobu postupů;
• možnost si vyslechnout odborníky a jejich zkušenosti;
• respekt k odborníkům a jejich odbornosti (vzdělávání v oboru);
• respekt ke zkušenostem a délce praxe kolegů;
• při řešení problémů a trvání neshody rozhoduje ředitelka školy, jaký postup se zvolí.

• písemný výstup se předává řediteli školy, odborník metodik se obává, aby neohrozil svými písemnými výstupy dobré vztahy mezi kolegy;
• obavy ze záště v kolektivu;
• nestrannost metodika;
• objektivita metodika.

Pokud by uvedené metody využívala škola, ve které se nevzdělávají žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, či škola, která nemá ve svém týmu tak bohaté personální zdroje, je určitě příležitostí modifikovat metody na zcela běžné podmínky těchto škol tak, že se budou scházet v rámci odborných setkání pouze pedagogové s výchovným poradcem, školním preventistou, ředitelem školy a vedoucím školských zařízení (školní družiny, školního klubu), týmová spolupráce je vždy efektivnější.
Příležitost k metodickým hospitacím či konzultacím najde jistě každá škola, lze využít vzájemné hospitace učitelů mezi sebou, hospitace předmětově zaměřené či hospitace tematické (přírodovědná, čtenářská gramotnost, využívání ICT ve výuce, alternativní metody práce, kooperativní metody apod.).

Mateřská škola, základní škola a střední škola Daneta, s.r.o. (dále škola Daneta), byla založena v roce 1993 fyzickou osobou, paní Mgr. Věrou Kosinovou, která je jedinou jednatelkou školy. Škola sídlí v několika budovách. Všechny tyto budovy jsou kompletně bezbariérové, obklopené školními zahradami a sídlí v Hradci Králové.

Škola Daneta poskytuje prostřednictvím specifických výchovných a vzdělávacích metod, prostředků a forem komplexní péči dětem a žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, především dětem a žákům s kombinací více zdravotních postižení (převážně v kombinaci mentálního a tělesného nebo smyslového postižení, poruch řeči a poruch autistického spektra). Zaměřují se na rozvoj celé osobnosti dítěte s cílem jeho přípravy „pro život“ a uplatnění se v něm dle jeho schopností a možností. Snahou školy je pomocí přirozené výchovy a speciálně pedagogických reedukačních, kompenzačních a rehabilitačních metod zmírňovat, popř. odstraňovat handicapy dětí a zároveň všem dětem poskytnout nejlepší základy vzdělání.

Vzdělávání škola realizuje podle dílčích školních vzdělávacích programů v oborech: mateřská škola, základní škola, základní škola speciální, střední škola, obor jednoletá praktická škola 78‑62-C/014, střední škola, obor odborného učiliště dvouletého provozní služby 69-54-E/01, školní družina a školní klub.

Více o škole zde.

Kvalitně spolupracující tým pedagogů a odborníků na vzdělávání žáků se speciálně vzdělávacími potřebami je předpokladem k efektivnímu vzdělávání těchto žáků. Je nezbytné, aby mezi všemi aktéry vzdělávacího procesu fungovala vzájemná akceptace, předávání zkušeností z praxe, tolerance názorů a sdílení navrhovaných postupů a metod multidisciplinární komplexní péče o žáky. Právě vzájemná spolupráce v rámci odborných konzilií a metodických hospitací pomáhá pedagogům společně hledat nejoptimálnější cesty ke vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, formulovat konkrétní vzdělávací cíle a kroky k jejich dosažení. Velmi dobře spolupracující tým pedagogů a odborníků s výbornými organizačními schopnostmi a erudovaností jsou podmínkou při vzdělávání a poskytování komplexní péče žákům s kombinací více zdravotních postižení. Metodické hospitace založené na vysokém standardu odbornosti jednotlivců společně s kolegiálními postoji, konstruktivním dialogem a s otevřeným přístupem při řešení problémů jsou zásadními pozitivy ovlivňujícími proces vzdělávání žáků, kteří vyžadují individuální přístup a komplexní péči.

• Priloha-c-2-Konzilium-zprava-o-zakovi-pr1

• Priloha-c-3-Konzilium-zprava-o-zakovi-pr2

• Priloha-c-5-Vzdelavani-pedagogu

• Priloha-c-6a-Hospitacni-zaznam-1
• Priloha-c-6b-Hospitacni-zaznam-2
• Priloha-c-6c-Hospitacni-zaznam-3
• Priloha-c-6d-Hospitacni-zaznam-4
• Priloha-c-6e-Hospitacni-zaznam-5
• Priloha-c-6f-Hospitacni-zaznam-6

• Priloha-c-1-Hospitacni-zaznam-ZS,-SS