Po ustanovení pozice metodika kvality výuky byla každému učiteli dána povinnost s ním komunikovat. Metodička zpočátku narážela na osobnostní založení a pedagogickou erudici každého učitele, na jejich zájem nebo nezájem se ohlížet za svou prací, pracovat na svém profesním rozvoji či vést si svůj plán osobního a pedagogického rozvoje. Postupně se proces ustálil na pravidle, že každý učitel si povede svůj vlastní plán osobního a pedagogického rozvoje a komunikovat bude s metodičkou třikrát do roka. Přibližně deset učitelů, což je třetina učitelů ve škole, zcela dobrovolně spolupracuje s metodičkou s větší intenzitou. Těchto deset učitelů se stalo určitýmy pedagogickými leadery školy, kteří jsou schopni své dovednosti předávat dál a s kolegy o nich hovořit.
Na škole byla v pozici metodika kvality výuky několik let jedna osoba. S jejím odchodem vedení školy řeší novou organizační strukturu. Rozhoduje se mezi několika způsoby uspořádání zda mít za každou oblast (např. 1.-3. ročník, 4.-5. ročník, 6.-7. ročník) jednoho metodika, nebo metodika za první a druhý stupeň. Zda mít metodika externího či interního.
Uvedený přístup je jednoznačně přenositelný. Základním předpokladem je vhodná osobnost do pozice metodika. Ze hodnocení metodičky plyne, že je sice výhodné znát prostředí školy, ale může být nevýhodou být zároveň kolegou/kolegyní. Tuto pozici lze zavést jak na malé, tak i na velké škole. Z externího pohledu je vhodné mít ve škole někoho, kdo pomáhá řediteli vést pedagogický proces dle jeho představ. Jednoznačně je možné doporučit na tuto pozici člověka, který má nejen bohaté pedagogické zkušenosti, ale i výborné komunikační dovednosti, je empatický a odborně a didakticky zdatný.