Práce s dětmi, žáky se závažnými poruchami chování vyžaduje systematickou intenzivní a individuální péči. Jde tedy o dlouhodobý proces. Iniciativa školského zařízení vytvořit metodiky, odborné programy (které jsou relativně často proměnlivé s ohledem na konkrétní skupiny či děti, různé potřeby v kontextu začleňování a chodu skupin) byla vedená snahou systematizovat činnosti zaměřené na rozvoj jednotlivých kompetencí dětí v návaznosti na kritéria jejich hodnocení (tato kritéria jsou dána vnitřním řádem zařízení a jedná se např. o znečišťování budov a okolí, ničení majetku, konzumaci alkoholu a návykových látek, agresivní chování, napadání ostatních apod.). Zařízení hledalo způsob a formy, jak děti začlenit do spolupráce, aby se podílely na tvoření a plnění svých osobních, ale i skupinových cílů. Tvorba metodik, zavádění jednotlivých programů tvořících koncepci byla na počátku zcela v kompetenci psychologa zařízení, se zapojením ředitele. Od tohoto přístupu bylo upuštěno, neboť bylo potřeba do systému více zapojit ostatní pedagogy, kteří s dětmi tráví většinu času. Dnes vše probíhá v úzké spolupráci nejen psycholožky, ale i vedoucí vychovatelky, vychovatelů – klíčových pracovníků, kteří pracují s dítětem a samozřejmě dítěte samotného. Programy se po diskuzích aktuálně mění s ohledem na skupinovou dynamiku. Jednotlivé úkoly a cíle Programu rozvoje osobnosti dítěte (dále „PROD“) jsou provázané s odbornými programy a jejich aktivitami (zaměřené např. na zvládání agrese či agresivity, osobnostní nebo sociální problémy), které zařízení průběžně a pravidelně realizuje, jsou součástí týdenních plánů výchovně vzdělávací činnosti. Efektivitu jednotlivých programů významně zvyšuje aktivní účast pedagogů na těchto aktivitách, kterou vedení zařízení vyžaduje a podporuje. Jedná se hlavně o sdílení vzájemných prožitků, motivování dětí k aktivitě na programech, způsobu vzájemné komunikace. S programem rozvoje osobnosti dítěte pedagogové zařízení pracují aktivně v průběhu celého roku, tedy je upravují a modifikují na základě zjištěných poznatků a návazně na dynamiku skupin.
Celoroční cíle jsou rozpracovány do cílů měsíčních, včetně měsíčního hodnocení. Měsíční plány a cíle dětí jsou dále rozpracovány do cílů týdenních. Vše je v kompetenci klíčových pracovníků, kteří tyto informace pro přehlednost, hlubší analýzu a následné využití sdílejí v rámci vnitřního elektronického informačního systému.
Skupinovou komunitu, realizovanou 1x týdně, se zařízení snaží přiblížit co nejvíce skupinové psychoterapii. Usilují společně s dětmi o bezpečný prostor pro reflexi a sebereflexi dítěte, ale i poskytování zpětné vazby mezi dětmi navzájem i s pedagogy. Dítě v bezpečné a uvolněné atmosféře hodnotí, jak se mu dařilo za uplynulý týden nastavené týdenní cíle plnit, dostane zpětnou vazbu od ostatních dětí i přítomných pedagogů a na základě toho si dítě stanovuje za pomoci pedagogů a ostatních dětí na skupině cíle na další týden. Pravidelné týdenní skupinové komunity jsou nenahraditelnou výchovnou a terapeutickou aktivitou také z hlediska řešení otázek vzájemného soužití členů skupiny i pedagogů. Týdenní úkoly a cíle na skupinové komunitě jsou zaznamenány nejen přítomným vychovatel, ale také jedním dítětem z rodinné skupiny. Tyto zápisy pak mají děti k dispozici pro sebe. Část dětí si postupně z vlastního přesvědčení zapisují své cíle i samy pro sebe. Mají je vyvěšené na pokoji, aby je měly stále na očích a lépe si uvědomovaly, na čem mají v daném týdnu pracovat, na co se vzhledem ke svému chování a osobnosti soustředit nejvíce. Při práci na týdenních cílech se zařízení osvědčilo a dětem pomáhá, že při večerním hodnocení se dítě může vyjádřit k tomu, jak se mu co dařilo z jeho cílů naplňovat ten daný den. Tento systém rozpracovanosti cílů dětí z ročních, měsíčních, týdenních a následně i denních plánů se pedagogům osvědčil, stal se nedílnou součástí života jednotlivých rodinných skupin i celého zařízení. Díky tomu nejde jen o formalitu, ale každodenní společný prožitek, jehož cílem je pomoci dětem si uvědomit, že umístění do výchovného zařízení není trestem, ale příležitostí ke změně.
Pro děti:
Díky srozumitelně propracovanému a průběžně vyhodnocovanému systému práce s programem rozvoje osobnosti dítěte si děti uvědomují své nevhodné vzorce chování a samy se podílejí na jejich zmírňování až odstraňování. Učí se reflexi a sebereflexi, vyjadřování a prosazení svého názoru neagresivní cestou.
Pro pedagogické a nepedagogické pracovníky:
Přínosem je pozitivní zpětná vazba, kterou pedagogové zažívají při individuálních úspěších dětí i získávání podkladů pro jejich práci s dětmi.
Pro klima školy a vztahy
Vytvoření bezpečného prostoru a pozitivního klimatu, což se následně promítá do celkové atmosféry a vzájemných vztahů mezi pedagogy a dětmi v domě dětí se školou. Příjemné, uklizené, vyzdobené a nerozbité prostředí.
Podnět pro zavedení popsaného přístupu vyšel z přesvědčení školského zařízení, že aktivity nesmí probíhat nahodile, nepravidelně. Systém musí být jasný a srozumitelný pro všechny zúčastněné. Musí se na něm aktivně podílet nejen pedagogové, ale i děti, musí jim dávat smysl pro praktický život.