Náměty a inspirace > Příklady inspirativní praxe > Žákovská samospráva jako prostředek rozvoje demokratických hodnot

Žákovská samospráva jako prostředek rozvoje demokratických hodnot

Soukromé pražské Gymnázium Přírodní škola již od svého vzniku podporuje unikátním a propracovaným systémem demokratické smýšlení žáků, kdy je každý z nich zapojen v určité míře do rozhodovacích procesů školy. Žákovská samospráva (Studentská rada) aktivně zasahuje nejen do mimoškolních akcí, ale také ovlivňuje běžný chod gymnázia, podílí se na organizaci a evaluaci výuky, na tvorbě harmonogramu školního roku a pravidelně spolupracuje s pedagogickou radou.

Příklad inspirativní praxe předkládá vývoj Studentské rady (a dalších školních orgánů, jako je Etická komise) v čase a prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů mapuje pohledy jednotlivých aktérů, popisujících silná a slabá místa žákovské samosprávy. Příklad inspirativní praxe sleduje a pohledem na uskutečněné aktivity hodnotí práci žákovské samosprávy a soustředí se na možnost přenesení funkčních prvků, stejně jako upozorňuje na limity tam, kde je u dílčích prvků fungování samosprávy možnost přenositelnosti menší (například specifická situace menšího počtu žáků školy, který umožňuje její komunitní charakter).

Je zde také zachycena momentální vnitřní diskuze samosprávy ohledně jádrových dokumentů (Ústava Studentské rady Gymnázia Přírodní škola, Jednací řád Studentské rady, Vyhláška ředitele školy o dispečerovi a Vyhláška ředitele školy o Etické komisi). Příklad inspirativní praxe se zaměřuje také na způsoby, jakými žákovská samospráva se školní komunitou komunikuje své záměry, obsahy jednání a výsledky, a jak je školní komunita s činností žákovské samosprávy spokojena.

Přílohy zahrnují jednotlivé klíčové dokumenty popisující fungování Studentské rady, které mohou pomoci a být vodítkem při přenášení této inspirativní praxe na jiné školy.

Tento příklad inspirativní praxe se zaměřuje na rozvoj demokratických hodnot a občanských kompetencí u žáků prostřednictvím systému žákovské samosprávy, který je v popisované škole nastaven. S tím automaticky souvisí další část popisu kritéria: každý z žáků má možnost vyjádřit svůj názor a zapojit se do chodu školy, byť není součástí Studentské rady nebo jiných orgánů. Vlastní sledování je zacíleno také na to, zda a jak jsou zapojováni žáci do rozhodovacích procesů. Specifikace kritéria může být shrnuta následující větou: Celá žákovská komunita je systematicky zapojována do efektivního řízení žákovské samosprávy, která rozhoduje o významné části dění na škole.

Dalším aspektem, který příklad inspirativní praxe sleduje, je to, jak je struktura a funkčnost Studentské rady budována, tak aby byla nezávislá na momentálním složení pedagogického sboru.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že tento příklad inspirativní praxe popisuje spíše systém samosprávy jako takový, který je zároveň nezávislý na roli konkrétních aktérů (zejména pedagogů). Proto se popisovaný příklad inspirativní praxe zaměřuje spíše na procesy a mechanismy na úrovni celé školy než na jednotlivé osoby.

Mezi hlavní kréda Gymnázia Přírodní škola patří, že je škola nejenom všestrannou přípravou na život, ale také plnohodnotným životem. V maximální míře se tedy snaží škola do svých řídicích procesů zapojit právě žáky.

Už od svého vzniku v roce 1993 je nedílnou součástí fungování školy žákovská samospráva (tzv. Studentská rada). K ní uvádí inspekční zpráva z roku 2014 následující: Ředitel uplatňuje demokratický způsob vedení, do kterého jsou významnou měrou zapojeni vyučující i žáci a jehož výsledkem je velmi příznivé školní klima. Příkladným způsobem je zajištěna participace žáků na chodu školy. Vytvořené podmínky umožňují velmi efektivní fungování žákovské samosprávy. Zástupci žáků (Studentská rada) se účastní pravidelných měsíčních provozních porad. Výrazným prvkem řízení je posilování sounáležitosti žáků a učitelů se školou, např. prostřednictvím pravidelných ranních společných setkání před začátkem výuky či zapojením žáků do přípravy a organizace školních aktivit.

Jedním z hlavních indikátorů naplnění tohoto kritéria je vývoj Studentské rady v čase a její nezávislost na personálním obsazení školy. Studentská rada (zakotvená od začátku v Ústavě Přírodní školy, tedy jednom z jádrových dokumentů) funguje po celou dobu existence Přírodní školy – tedy 26 let. Kontinuita a vlastní trvání nemusí být sama o sobě dostatečným důkazem kvality. Z předchozího textu ale vyplývá, že žákovská samospráva v této podobě nefunguje a nefungovala pouze formálně (i když se intenzita fungování rady proměňovala v čase), ale měla a má skutečný vliv na chod školy. Určitou nepochybnou zkouškou bude výměna na postu ředitele školy, která doposud nenastala.

Úspěšnost a efektivitu fungování žákovské samosprávy indikuje také to, jaké případy řeší a do jakého rozhodování vstupuje. Tedy zda se jedná jen o rozhodnutí bez většího dopadu na chod školy, anebo o rozhodnutí týkající se jádrových činností gymnázia.

Dalším indikátorem je míra zapojení celé školy do dění kolem samosprávy – zda je toto dění záležitostí pouze kapitánů – radních, anebo jsou do těchto rozhodovacích procesů vtaženi (a aktivně vtahováni) i ostatní žáci a také učitelé, případně co žákovská samospráva dělá pro zlepšení stavu školy a školního klimatu.

Pro snazší orientaci je text rozdělen na tři oddíly, které si kladou za cíl popsat zjištěné skutečnosti. V první části je to Popis systému žákovské samosprávy a její vývoj, dále pak Přehled činnosti Studentské rady od jejího založení a Zapojení komunity školy, včetně popisu momentální diskuze o komunikaci Studentské rady, která na škole probíhá.

Na Gymnáziu Přírodní škola funguje specifický systém rozdělení tříd, který následně přímo souvisí s prací samosprávy – každá třída je již v primě rozdělena na čtyři kruhy, z nichž každý si ze svého středu volí kapitána (který je radním Studentské rady). Kruhy fungují jednak jako organizační jednotka (například při výjezdech mimo školu), jednak při skupinovém zkoušení apod.

Kapitáni se scházejí prostřednictvím kapitanátu, buď periodicky ve škole, nebo při výjezdech zpravidla každý večer a na konci (specifická situace je při čtrnáctidenním projektu Expedice, kdy se kapitanát schází každý společný večer, který je ale za celý výjezd pouze dvakrát). Kapitanát je v době běžné výuky zároveň Studentskou radou, která si volí předsedu.

Studentská rada je zastupitelským orgánem všech žáků, ale zodpovídá se Školnímu shromáždění – tedy setkání všech žáků, učitelů a členů vedení. To může jako jediné odvolat předsedu Studentské rady a tím vyvolat nové volby. Členové Studentské rady se mohou, pokud se nejedná o vážné kázeňské problémy či klasifikaci, účastnit jednání pedagogické rady, pedagogové se zase účastní – bez hlasovacího práva – jednání Studentské rady. Novinkou od minulého roku je společné zasedání pedagogické a Studentské rady. To vzešlo, jak uvádí jeden z iniciátorů, z podnětu žáků: „A na tom jsme se ve výsledku shodli i s učiteli, potom, co jsme nadnesli, že by bylo fajn to udělat. Osvědčilo se to, tak jsme to ještě zopakovali během roku, oproti těm, které byly plánované. A teď už se to zavedlo, bere se to jako samozřejmost a už se to i předem plánuje do kalendáře.“

Jeden z vyučujících má přímo na starosti fungování Studentské rady. Ke své činnosti uvádí: „Sleduji její činnost, účastním se všech jednání (kromě těch uzavřených), vyhodnocuji účast učitelů na jednání a tvořím jakýsi článek mezi studentskou samosprávou a pedagogickou radou.“

Od roku 2016 je zavedena také Etická komise, která slouží pro řešení problémů mezi žáky (příloha č. 3). Každá třída si do Etické komise volí svého zástupce a součástí komise je také vyučující. Ten ale figuruje pouze jako mediátor, nemá při jednání rozhodující hlas. K činnosti Etické komise uvádí: „Největší přínos vidím v možnosti, že když se někomu něco nelíbí (třeba chování spolužáka, urážky, nepořádek ve třídě apod.), má možnost si to s dotyčným za mediace Etické komise říci a pojmenovat, v čem je tzv. problém. Zachycujeme tak v počátečním stadiu situace, které by mohly – v případě, že se jim nebudeme věnovat – přerůst ve vážnější konflikty. Etická komise je nástroj, který svými rozhodnutími stvrzuje a připomíná pravidla fungování školní komunity a vyjadřuje podporu těm, kteří je chtějí aktivně naplňovat. Ten, kdo pravidla porušuje, současně dostává včas korektiv svého jednání a v rámci prevence doufáme, že díky tomu nebude nutné uplatňovat další formální sankce (třeba poznámky apod.). Tresty jsou alternativní (např. pomoci s úklidem školy). V několika případech se nám podařilo díky mediaci odhalit, že to, co vnímají starší žáci jako pošťuchování, může těm mladším působit nepříjemné pocity. Skvěle působí funkce na samotné žáky, kteří jsou do Etické komise zvoleni – přijímají odpovědnost a někteří se začínají rázem chovat více zodpovědně. Např. žák, který byl několikrát předvolán na komisi, se po zvolení členem stal jejím schopným předsedou.“

Mimo tyto struktury funguje, a za zmínku stojí, osoba dispečera. To je žák, který má na starosti běh dne – ve škole svolává Společňák (tedy informační setkání všech žáků – pozor, nejedná se o Školní shromáždění) a při výjezdech mimo školu organizuje běh dne. Například se stará o dodržování organizačních časů, s učiteli koordinuje jednotlivé výukové a programové bloky a zodpovídá za hladký průběh dne. Dispečerem se může stát kdokoli, nezávisle na příslušnosti k výše uvedeným strukturám. Žák si tak vyzkouší v jiné formě práci se zodpovědností a také „učitelskou úlohu“. V minulosti bylo opakovaně pozice dispečera využito také velmi originální formou k „nápravě“ žáků s kázeňskými problémy, kterým zpravidla tato zkušenost pomohla lépe pracovat se sebou samými (příloha č. 2). Role dispečera plní také další funkci – umožňuje uplatnění i těm žákům, kteří nebyli zvoleni v daném školním roce kapitány, ale přesto se chtějí aktivně podílet na samosprávě školy. Tímto způsobem se mohou zapojit a také rozvíjet své kompetence a schopnosti (a díky osvědčení se být v dalším roce zvoleni kapitány).

Úloha Studentské rady byla zakotvena od založení školy v roce 1993 v její Ústavě, tedy základním dokumentu, a rada je tak od začátku fungování školy její nedílnou součástí. V prvních letech fungování pak často plnila podstatně větší organizační roli a částečně také suplovala to, co zpravidla dělá pedagogický sbor (například ve věci kázeňských opatření). V inspiraci metodami A. S. Makarenka a Janusze Korczaka v minulosti také řešila kázeňská opatření a ukládala tresty za nevhodné chování – nikoliv na úrovni napomenutí či třídních důtek, ale ukládala například veřejně prospěšné práce pro školu či plnila roli smírčího soudu. Podobnou funkci od roku 2015 plní výše zmíněná Etická komise.

V historii školy se ukazovala proměnlivá role Studentské rady, respektive způsob, jakým fungovala. Jedním z faktorů, který výrazně ovlivňuje a ovlivňoval efektivitu jejího fungování je, dle rozhovorů s jednotlivými aktéry, samotná osoba předsedy a to, jak dokáže nastolovat agendu a komunikovat jak s pedagogickým sborem, tak především se zbytkem školní komunity. To je samo o sobě velmi zajímavým zjištěním, jelikož to ukazuje nezávislost Studentské rady na přání vyučujících nebo vedení školy. Fungování rady se tak často pohybuje na pomyslné sinusoidě. Tu popisuje jeden ze současných radních: „Teď vnímám, že ta Studentská rada funguje líp než před dvěma rokama a je to asi tím, že se víc snažíme komunikovat se zbytkem školy, je tam víc témat, která řešíme. Taky je to určitě ovlivněné zájmem lidí, co jsou ve Studentské radě, jejich aktivitou a chutí tu radu posouvat dál a něco v ní dělat.“

Vyučující, který pravidelně na jednání Studentské rady několik let dochází, k tomu uvádí: „Vzhledem k zaměření Přírodní školy na projektovou a badatelskou výuku je zapojení samosprávy mnohem přirozenější a není potřeba složitě hledat témata, která by měla samospráva řešit. Samozřejmě nebyla vždy situace ideální. V některých dobách studenti nebyli moc aktivní a neměli zájem o „práci navíc“ pro školu a pro studenty. Proto se podoba samosprávy měnila a současný stav není nějakým ideálním modelem, ten spíš ještě hledáme. Ale je otázka, jestli vůbec nějaký ideální model existuje.“

Před několika lety ale nastal moment, kdy se žáci jedné třídy aktivizovali proti zavedení Hejného metody jedním z nových učitelů a opakovaně po škole demonstrovali s heslem Ne Metodě! (jednalo se o sekundu, která byla v primě vzdělávána klasickou metodou, u primy tento problém nenastal). Tato iniciativa vzešla od konkrétní třídy, která se s problémem obrátila právě na Studentskou radu. Rada se stala moderátorem a navrhla, ať žáci sepíší své výhrady a návrhy na změnu, nad kterými je možné s vyučujícím diskutovat. Vyučující byl také pozván na Studentskou radu, kde s ním zástupci tyto požadavky řešili a následně došlo ke zlepšení situace. Po pololetí se nicméně vyučující rozhodl ze školy odejít.

Jak bylo uvedeno výše, pedagogický sbor nemá přímou možnost ovlivňovat činnost a rozhodnutí Studentské rady. Jedinou výjimkou je právo veta, které má ředitel školy, nebo dvě třetiny pedagogické rady při hlasování. Tato situace nastala v historii pouze dvakrát. Poprvé to bylo v prvním nebo druhém roce existence školy. V této době Studentská rada hodnotila i chování žáků a měla vlastní systém hodnocení jejich chování. Veto ředitele bylo použito na poměrně přísné hodnocení s možnými dalšími následky. Zde bylo právo veta využito především proto, že navržený trest by měl vážné následky na studium žáka a že se v tomto hodnocení hodně promítaly osobní vztahy žáků.

Podruhé bylo použito v době, kdy na jednání prosadili žáci odhlasování zrušení ranního společného shromáždění, což je důležitý prvek života školy. Toto rozhodnutí bylo vetováno ředitelem. Je otázka, zda by v tomto případě nebylo vhodnější (z hlediska „dělby moci“) využít nástroj Společného shromáždění jako nejvyššího orgánu samosprávy, namísto direktivního veta. Od té doby veto použito nebylo.

Agendu, kterou zpravidla nacházíme v gesci podobných samospráv u jiných škol, Studentská rada na Gymnáziu Přírodní škola často neřeší a v minulosti ani neřešila. Jde například o organizaci školních plesů, soutěží, tematických dnů a podobně. V malé komunitě školy jsou tyto akce pořádány celoškolně, respektive bez vazby na tuto strukturu (i když se často prolínají jednotlivé role, tedy radní jsou zároveň organizátory – ale to proto, že jsou aktivními žáky, a ne z titulu své funkce).

Radní (respektive jejich zástupci) mají přístup, kromě jednání pedagogické rady, na letní učitelské soustředění, kde se řeší plán školy na další rok, připravují se lokality a tematická zaměření jednotlivých výjezdů a také se bilancuje rok předchozí. Studentská rada tak má možnost přímo ovlivňovat harmonogram školního roku a jeho rytmus, nezasahuje ale velkou měrou do struktury a obsahu školního kurikula. Radní však projednávají připomínky žáků k formám a metodám výuky, jak prostřednictvím organizace zpětných vazeb, tak pozváním vyučujícího na jednání rady.

Výčet některých konkrétních řešených problémů uvádíme prostřednictvím výpovědí bývalých a současných radních.

Spolupráce pedagogické rady a Studentské rady

„Často se děje, že učitelé chodí s podněty na Studentskou radu, týká se to i třeba kázeňských problémů, které pak řeší rada. Ono to má i větší efekt, než když se dá třeba zápis do třídnice.“

Zpětná vazba na výuku

„Nebo potom máme na konci roku a v pololetí zpětné vazby, který jsme dělali zvlášť papírově pro učitele a elektronicky pro Studentskou radu, a tam se právě hodnotila výuka konkrétních předmětů u konkrétních učitelů, kde se např. hodnotilo, jak si student myslí, že je učitel připraven na hodinu, jak toho studenta daná hodina baví, jestli vnímá posun v učivu a jak vnímá formu a způsob výuky nebo co by na tom změnil. A tohle my pak přeposíláme učitelům, případně jim z toho děláme takovou sumarizaci, když se třeba něco objeví víckrát v těch zpětných vazbách. A myslím, že s tím ti učitelé docela pracují a odrážejí to v těch hodinách, případně se o tom s námi i baví.“

Řešení konkrétních problémů ve výuce

„Teď se i docela dlouhodobě řeší výuka angličtiny, která probíhá ve dvou skupinách, a ty dvě skupiny jsou na tom, co se týče úrovně v rámci jedné třídy, docela... je tam mezi nimi docela velký rozdíl. Konkrétně třeba u nás ve třídě, kdy naše skupina docela dlouho probírá jenom stavbu věty a nijak se moc neposouváme dál, třeba k dalším časům a tak, zatímco ta druhá skupina jsou už hodně před námi. A to je třeba tím, že u nás ve skupině se o učení hodně lidí nezajímá, nebaví je a učitel to bere tak, že je to přece nebude učit, když je to nezajímá, takže se už dva roky cyklíme na jednom a tom samém. To jsme teď řešili i na učitelském soustředění, kam jsme jeli tři studenti jako zástupci studentů, protože se to opakovaně (už asi tři roky) objevuje ve zpětných vazbách na konci roku.“

„Dalším tématem byly mobily, které se u nás docela dost řeší – hlavně jejich používání na výjezdech a obecně i ve škole. Tam se nám právě nelíbilo, že se dost často úplně bezhlavě zabavují, kolikrát se jen vytrhnou z ruky, vypne se to a někam se to uklidí.“

Mezi dalšími tématy řešenými Studentskou radou se objevuje prodloužení velké přestávky a zkrácení jedné z menších, organizace průřezových dnů (tzv. „Školní fórum“) nebo navrhování témat na středeční projektové dny.

Poslední roky má rada velmi aktivní předsedy, kteří se zajímají nejenom o to, co se děje na škole, ale také aktivně spolupracují v rámci České středoškolské unie s dalšími aktéry vzdělávací politiky. Kromě vnitřních procesů se tak Studentská rada vyjadřuje i k celospolečenským tématům. Jedním z nich byla například iniciativa Podejme ruku syrskému kluku, kdy radní iniciovali nejprve celoškolní debatu a následně také demonstraci na podporu přijetí syrských rodin vládou České republiky. Mnoho projektů, které se na škole realizují, nesouvisí přímo s činností Studentské rady (tento byl radou přímo iniciován), ale jsou přímým důsledkem prostředí, které na škole panuje – že jsou žáci připraveni pustit se do řešení rozličných věcí a že jsou, díky své škole, také schopni tyto akce zorganizovat.

Studentská rada se rovněž pokusila zorganizovat pětiboj studentských samospráv, ale nakonec akce (dle vyjádření radních) kvůli pasivitě ostatních Studentských rad neproběhla.

Z výše uvedeného vyplývá, že činnosti Studentské rady překračují běžný rámec aktivit, které jsou žákovským samosprávám v českých školách svěřeny (jak je popisuje například Centrum pro demokratické učení, které se zabývá metodickou podporou pro žákovské parlamenty), a že Studentská rada je schopna řešit vážnější konflikty a problémy.

V současné době probíhá uvnitř školy živá diskuze nad fungováním Studentské rady, která vzešla přímo z jejího středu a z iniciativy předsedy. Studentská rada pro rok 2018/2019 připravila programové prohlášení (příloha č. 4), které reflektuje problémy, s nimiž se potýká. Jsou to jednak procesní deficity – tedy že se jednání často prodlužují kvůli nedostatečné přípravě radních, ale také nedostatečná informovanost ostatních žáků školy.

Částečně tak i zde můžeme vidět poměrně častý problém, kdy je činnost žákovské samosprávy zájmem pouze těch žáků, kteří se jí účastní, a ostatní nezajímá. To v tomto případě neplatí úplně, z pohledu radních je ale na místě s tématem pracovat. Na kapitány/radní je kladen větší požadavek, aby komunikovali se svými kruhy, a rada také hledá cesty, jak více informovat o svých činnostech. Kromě pravidelných zápisů publikovaných na webu školy se tyto informace přenáší také v off-line světě, prostřednictvím nástěnky v chodbě školy a na ranních společných shromážděních. Nastavený proces a jednotlivé aspekty problému popisuje současný radní: „Teď máme 18 kapitánů, a z nich třeba tři, čtyři mají zájem na tom dělat ve Studentské radě něco víc, posouvat to, prezentovat ji třeba i navenek mimo školu. Potom tam jsou další lidi, kteří mají zájem na tom, aby ta rada fungovala, aby něco řešila a vyřešila, aby v té škole měla nějaký respekt, aby ji studenti brali a aby k něčemu byla. A potom tam jsou právě i lidi, kteří tam byli zvoleni, nechtěli tam být zvoleni a jenom tam sedí. Ale ti se dost často odtamtud vyštípou, protože když ten daný kruh vidí, že to ten člověk dělat nechce a nedělá, tak potom třeba i po nátlaku starších ho třeba vymění, dojde ke změně a někdo z toho kruhu se o to začne víc zajímat.

A i když se to snažíme pravidelně říkat všem, co jsme udělali, jsou i zápisy vyvěšený, jsou i v elektronické podobě na stránkách školy, tak stejně nám ty lidi opakovaně píšou, že neví, co Studentská rada udělala. Proto teď máme jako hlavní cíl do nového školního roku, že se chceme zaměřit na komunikaci se zbytkem školy, víc je zapojit do té činnosti, připomínat jim i pravidelněji ve větší podobě, co jsme udělali za to dané období. Třeba vždycky ve čtvrtletí bychom jim připomněli, co jsme udělali, co se nám povedlo, případně co ještě chceme udělat. A třeba bychom je do toho chtěli i víc zapojovat, aby tam chodili se svými podněty.“

Vedení a předsedání Studentské radě není výsadou starších ročníků, jak popisuje bývalý radní:

„Myslím si, že úspěch fungování naší rady tkví v tom, že jsme vedeni k aktivitě od nízkého věku. Spoustu úkolů v radě si berou 12-, 13letý primáni. Není to jak ve velkých školách, kdy jsou většinou aktivní oktaváni, septimáni, a ty pak odejdou a mladší netušej. Snažíme se delegovat úkoly i na mladší, zapojovat je do diskuzí. Třeba žádost vedení školy o florbalové hole jsme zadali jednomu kvartánovi, protože jsme věděli, že hraje závodně florbal. Tak jsme se zeptali, jestli by to chtěl dělat.“

Studentská rada také zavedla evaluaci své činnosti, kdy na začátku školního roku noví a „dosluhující“ radní společně hodnotí uplynulý rok a při tom si předávají zkušenosti nutné pro dobré fungování rady. To ukazuje na velmi funkční dynamiku procesů, které – a to je třeba zdůraznit – vycházejí zevnitř, od žáků, a nikoliv zvenčí od učitelů.

Žáci hodnotili Studentskou radu na bodové stupnici 1 až 5, kde znamenalo 5 nejvíce, 1 nejméně. Samotná činnost Studentské rady byla hodnocena poměrně pozitivně (nejvíce hlasů pro 4, resp. 5 bodů. Trochu horší hodnocení dostala komunikace Studentské rady se zbytkem školy (nejvíce lidí udělilo 4, resp. 3 body). Vyrovnané výsledky přineslo hodnocení kapitána kruhu a jeho komunikaci s kruhem, zde nejvíce žáků udělilo 4, resp. 3 body, ale třetím nejčastějším hodnocením byl 1 bod. Další část zpětné vazby obsahovala přímo podněty, co by měla Studentská rada zlepšit do dalšího školního roku a jakým problémům a oblastem by se měla nadále věnovat. Nejčastěji se opakuje zlepšení komunikace Studentské rady s žáky školy, což je dlouhodobý problém. Nicméně v uplynulém školním roce došlo k určitému zlepšení, což se projevilo i v některých komentářích ve zpětné vazbě. Ideální způsob komunikace Studentské rady navenek se stále hledá.

Rada následně navrhla opatření, jak komunikaci zlepšit. To popisuje respondent z řad radních takto: „Chceme udělat trochu lepší strukturu zápisů, kde budou shrnuté a vyznačené důležité věci. Také plánujeme, že budeme mít stránku ve školním časopise jako Studentská rada, kde bychom mohli shrnout důležité věci, co jsme udělali, co se povedly, co budeme dělat dál a co se děje aktuálně. Potom chcem určitě dodržet pravidelnost, že budeme studentům říkat každý čtvrtek, co bylo na radě, popř. co se bude dál dít. Taky bychom chtěli buď v pololetí, nebo každé čtvrtletí vždycky ráno na Společňáku víc připomenout, co jsme udělali, ohlédnout se za tím uplynulým obdobím, vypíchnout, co se fakt povedlo, několik důležitých bodů, třeba i ty, co se nám nepovedly, ale říct, že jsme se tím zabývali.“

Studentská rada také připravuje dílčí přepracování Ústavy Přírodní školy, kdy z ní chce vyjmout Jednací řád Studentské rady a osamostatnit ho.

Ze získaných dat vyplývá, že každý žák školy má možnost se na činnosti žákovské samosprávy podílet (skrze volené funkce či přihlášením se k roli dispečera), ne každý ale chce. Určitou míru nezájmu o „věci veřejné“ je možné považovat za běžný úkaz, funkčnost Studentské rady ale potvrzuje to, že se proaktivně snaží svou činnost lépe komunikovat směrem k ostatním členům školní komunity.

Důležitým prvkem ve fungování Studentské rady je práce „starších s mladšími“, kdy radní z různých tříd spolupracují na rozličných úkolech, tím se navzájem učí a rozvíjejí své kompetence.

Hlavním limitem přenositelnosti v případě tohoto příkladu inspirativní praxe je velikost školy. Zástupce pedagogů i žáků shodně uvádějí, že malý počet žáků a studentů na Přírodní škole je jedním z důvodů, proč se daří samosprávě poměrně efektivně fungovat – jak samosprávě jako takové, tak ve vztahu s pedagogickým sborem. Další příznivou okolností pro efektivní práci samosprávy, jak ji popisuje tento příklad inspirativní praxe, může být také výběrovost Přírodní školy, a to jednak jako víceletého gymnázia, jednak vzhledem k specifickému přijímacímu řízení, kterým úspěšně projdou jen vysoce motivovaní uchazeči.

Riziko, které popisují i další aktéři zabývající se touto tematikou (například CEDU – Centrum pro demokratické učení), je také ve vztahu mezi žákovskou samosprávou a učitelským sborem. Na řadě škol na jedné straně funguje samospráva velmi formálně a pedagogové „nepustí“ žáky k rozhodování v důležitých oblastech školy, na druhé straně pak občas žáci vnímají samosprávu jako opozici vůči pedagogickému sboru a prostředek, jak s konkrétními pedagogy soupeřit a vymezovat se vůči nim. Tento moment nastal i na Přírodní škole (tzv. „Hejného krize“), byl ale korigován vlastními sebeřídicími mechanismy Studentské rady. Jsou ale jistě školy, kde může být tato činnost žákovské samosprávy naopak velmi vítaná a užitečná.

Příklad nejen Přírodní školy ukazuje, že pro úspěšnou žákovskou samosprávu je zásadní vzájemný respekt mezi pedagogy a žáky a také otevřenost v nastavené komunikaci o problémech, které obě skupiny řeší.

Jako vysoce efektivní prvek, u kterého autoři věří, že je možné ho lehce přenést mezi různými typy škol, se ukázaly vzájemné návštěvy na jednotlivých radách – pedagogové se účastní jednání Studentské rady a žáci se (pokud se neřeší klasifikace nebo vážné kázeňské prohřešky) účastní pedagogické rady. To jednak přispívá k větší motivovanosti žáků k účasti na mimoškolním životě školy, jednak pomáhá v budování vzájemného vztahu.

Gymnázium Přírodní škola, o.p.s., je nestátní soukromá škola malé velikosti (do 90 žáků) sídlící momentálně v Praze 7. Socioekonomický status rodin žáků je pestrý, škola se snaží trvale držet školné tak, aby si ho mohla dovolit i rodina s horší finanční situací, a těmto rodinám zároveň škola poskytuje finanční úlevy. Donedávna školu navštěvoval také chlapec z dětského domova, stejně tak školu navštěvují děti rodičů z vyšší střední třídy. Určujícím faktorem je, na rozdíl od socioekonomického statusu, spíše kulturní kapitál rodiny a pohled na vzdělání jako prioritu. Školu charakterizuje malá, vzájemně provázaná komunita a přátelská atmosféra, stejně jako časté studijní výjezdy – tedy pobyty celé školy mimo budovu, „v terénu“, které trvají dohromady 6–8 týdnů ze školního roku.

Ve škole funguje specifický systém zkoušení a hodnocení (systém dílčích zkoušek, tzv. podmínek a zápočtů), podporující zodpovědnost žáků za vlastní vzdělávání a umožňující zvolení vlastní personalizované cesty k dosažení výchovně-vzdělávacích cílů.

Posilování zodpovědnosti za sebe sama a také za skupinu se promítá i do hlavního prvku školního roku – projektu Expedice – kdy se jednotlivé žákovské týmy 14 dní zabývají v terénu výzkumnými otázkami rozličného charakteru (dotazníkový průzkum pro Český červený kříž, výzkum zaniklých vesnic, práce ve vyloučené lokalitě, hydrobiologický průzkum v zátopové oblasti atd.), které si žáci sami volí. Týmy jsou vedeny vždy žáky a pedagog zde zastává pouze funkci dohledu a konzultanta.

Více o škole zde.

Pro sběr dat a jejich hodnocení byly zvoleny dva hlavní postupy.

Prvním byla práce s písemnými prameny: knihy zakladatele a ředitele školy Františka Tichého Přírodní škola – Cesta jako cíl (Tichý, 2011) a Výchova jako dobrodružství (Tichý et al., 2017), které popisují vznik gymnázia a jeho vývoj od roku 1993, kdy bylo založeno, a také systém a metody, které škola používá a na kterých stojí. Z dalších písemných pramenů byly využity zakládající dokumenty Přírodní školy – Ústava, součástí které je také vymezení fungování Studentské rady a její jednací řád –, a návazné dokumenty, které vznikly v posledních letech – Vyhláška o právech a povinnostech dispečera, Vyhláška o fungování Etické komise a Programové prohlášení Studentské rady ke školnímu roku 2018/2019 (přílohy č. 1, 2, 3 a 4). Mezi dalšími prameny, se kterými jsme pracovali, byly zápisy z jednání Studentské rady, Koncept projektu Přírodní školy, přepis nahrávky z reflektivního jednání Studentské rady a hodnocení činnosti Studentské rady celou školou na konci školního roku.

Druhým postupem byla realizace polostrukturovaných rozhovorů s jednotlivými aktéry – s pedagogem, který pravidelně navštěvuje jednání Studentské rady, s pedagogem, který je členem Etické komise za učitelský sbor, s bývalým a současným členem Studentské rady, analýza nahrávky rozhovoru dvou členů Studentské rady s pracovníkem jiné školy (žáci vysvětlovali principy fungování Studentské rady) a v neposlední řadě rozhovor s ředitelem školy.

Smyslem těchto postupů bylo zmapovat fungování žákovské samosprávy (tedy Studentské rady, Etické komise, systému kapitanátu a školního shromáždění) z více pohledů, ať už z hlediska různých rolí aktérů, tak z časové perspektivy, jak se žákovská samospráva a její fungování vyvíjelo a jak se vyvíjel vztah mezi pedagogickým sborem, vedením školy, školní komunitou a právě žákovskou samosprávou.

Předložený příklad inspirativní praxe popsal fungování žákovské samosprávy na Gymnáziu Přírodní škola, její systém a historii. Popsal příležitosti a limity přenášení dílčích metod na další školy. Součástí příloh jsou pak konkrétní dokumenty Studentské rady, které mohou sloužit jako přímá inspirace pro založení, případně redesignování nové samosprávy na jiné škole. Jelikož žákovská samospráva v určité formě funguje na většině škol, může být tento příklad inspirativní praxe využit poměrně široce, byť s přejímáním pouze dílčích metod a postupů.

Pro shrnutí zde uvádíme v souhrnu ty prvky, které se ukazují jako nejdůležitější a nejefektivnější pro kvalitní fungování samosprávy:

Studentská rada a pedagogická rada fungují dohromady a dochází k vzájemné účasti zástupců na jednání obou orgánů. Spolupráce je budována jako partnerská a na bázi respektu a důvěry.
Žáci mohou prostřednictvím samosprávy rozhodovat o chodu školy – například, ve spolupráci s pedagogy, o hodnocení školních akcí a organizaci školního roku.
Studentská rada aktivně komunikuje se svými „voliči“, tedy se školní komunitou, a nejedná se o uzavřenou společnost. Studentská rada také proaktivně hledá cesty, jak svou činnost prezentovat.

Studentská rada Přírodní školy dle našeho posouzení ukazuje na funkční model zastupitelské demokracie s jejími plusy (rada plní funkci prostředníka, ale také koriguje vnitřní procesy žákovské komunity) i minusy (pasivita skupiny žáků a snaha Studentské rady o jejich aktivizaci). Díky tomu rozvíjí demokratické hodnoty a kompetence žáků školy a posiluje vědomí významu angažovanosti ve veřejném životě.

Ústava Studentské rady Gymnázia Přírodní škola