Dokumentace a pravidelnost jako základ profesního rozvoje

Pedagogové si vybírají literaturu v rámci okruhů témat stanovených v ročním plánu DVPP. Roční plán reaguje na potřeby rozvoje odborných přístupů k dětem (např. specifika učení dětí s PAS a autismem). Tyto potřeby obvykle vyplynou nejen z diskusí na pedagogických poradách, ale jsou stanoveny i na základě analýzy evaluačních deníků. Na obsahu plánu DVPP spolupracuje vedení školy se všemi pedagogy, kteří mají možnost sami navrhovat vzdělávací aktivity, jichž se chtějí účastnit, a nezřídka si je i sami financují. Konkrétní odborné publikace k prostudování si pak pedagogové vyhledávají a navrhují sami, radí se s kolegy/kolegyněmi a jinými odborníky, vyhledávají v knihovně nebo nakupují. Vodítkem jim mohou být také písemné záznamy kolegů/kolegyň o přečtených odborných publikacích na dané téma.

Na studium odborné literatury je v MŠ kladen velký důraz. Vlastní vyjádření ke každé prostudované publikaci provádějí pedagogové do strukturovaného dokumentu a tyto zápisy průběžně zakládají do šanonu DVPP, aby se mohli k zápisům kdykoliv vracet. Na základě těchto zápisů se mohou další kolegové/kolegyně snáze rozhodnout, zda danou literaturu chtějí číst a využít (příloha č. 2), a mohou své poznatky a názory srovnat s dalšími. Zápisy jsou v předepsané struktuře: Základní informace o publikaci, důvod výběru, poznatky pro praxi a závěr (stručné zhodnocení a doporučení), podpis a datum. Záznam provádí každý pedagog po prostudování každého titulu, to znamená, že u jedné knihy se může sejít více hodnocení. Za užitečné se považuje zaznamenat, co je z dané publikace využitelné v praxi, co je inspirativní, co se neosvědčuje, čemu nerozumí.

Na pedagogických radách je pravidelně věnován prostor ke sdílení poznatků, které pedagogové z odborné literatury načerpali (může jít o novinky z knihovny, nebo i z internetových zdrojů). Důležité je zaměřit se na možnosti využití poznatků v praxi. Další platformou pro prezentaci a diskuzi o prostudované literatuře ze školní knihovny jsou evaluační hodinky ve třídách.

Seznam odborné literatury jako nabídka rodičům a jiným subjektům je k dispozici na webu MŠ. Spravováním knihovny je pověřen pedagog, v jehož pracovně se knihovna nachází. Zapisuje nové tituly a zařazuje je do příslušných sekcí. Půjčování knih je samoobslužné, do určeného sešitu zaznamenávají pedagogové sami datum vypůjčení i vrácení konkrétních knížek. Podobně se zaznamenává zapůjčení knih studentům nebo rodičům dětí, kteří projeví o knihy zájem.

Je však třeba dodat, že na pedagogických radách jsou zároveň průběžně sdíleny také nové poznatky ze seminářů, exkurzí a stáží.

Evaluační hodinky (EH) probíhají v každé třídě zvlášť jedenkrát týdně, v odpolední době, kdy neprobíhá přímá práce s dětmi. Každá třída si určí svůj den a čas pro EH, a to tak, aby se EH v jejich třídě nekonaly současně s jinou třídou. Určená doba se pak dodržuje po celý rok, pokud nedojde ke změně. Doba trvání EH určena není (resp. určuje se vždy pro dané setkání na jeho začátku), odvíjí se podle aktuálních potřeb, které mají být projednány. Pokud nejde o hlubší reflexi jednotlivých případů, kdy je třeba věnovat věci více času, přenos informací bývá jednoduchý, věcný, funkční a časově úsporný. Evaluační hodinky se účastní pedagogové dané třídy, dle potřeby také ředitelka či pedagogové dalších tříd. Případně lze přizvat i odborníky zvnějšku, praktikující studenty apod., vždy záleží na možnostech a aktuálních potřebách účastníků.

Tématy EH mohou být například způsoby práce, využívání metod a pomůcek, analýza nestandardních situací ve třídě, promýšlení různých řešení, sjednocení některých vzdělávacích přístupů, pravidel a zásad, koordinace práce apod. Pedagogové mají možnost vyjádřit své potřeby a jasně sdělit, co potřebují od druhých (ředitelka MŠ).

Hlavními protagonisty EH jsou vždy pedagogové třídy, která je organizací EH pověřena. Ti přinášejí hlavní téma/témata, ostatní témata se pak odvíjejí od potřeby spolupráce s ostatními zúčastněnými. V průběhu EH pedagogové sdílejí řešená témata a materiály, učí se od sebe navzájem, předávají si zkušenosti, reflektují své vlastní postupy a potřeby. EH se stávají základem profesního růstu, potvrzení správnosti dosavadních postupů, popř. rozhodnutí o změnách. Pokud změny „nefungují“, stávají se tématem pro některou z následujících EH.

Obvyklá struktura EH:

• Návrat k minulé EH – jak se pracovalo s výstupy, jaká je nová zkušenost, k čemu je třeba se znovu vrátit.
• Jaké je téma EH (může být nové nebo se pedagogové mohou zpět vracet k minulému tématu – záleží na potřebách a aktuálnosti tématu).
• Jaký cíl potřebuje pedagog naplnit, v čem potřebuje kolegiální pomoc.
• Diskuze o možnostech a zdrojích (literatura, vlastní zkušenosti apod.).
• Výstup – rozhodnutí pedagoga o novém postupu, zápis do evaluačního deníku.

Aby bylo možné sledovat vývoj situací a návaznosti či kontinuum práce s konkrétním dítětem, jsou zkušenosti a dohody na hodnocení stavu a případných změnách zaznamenávány v tzv. evaluačních denících (ED). Jde o velmi stručné zápisy projednávaných věcí (příloha č. 3). Je to rychlá a praktická pomůcka, která má faktickou vypovídající hodnotu časovou i obsahovou a lze se k ní opakovaně vracet. Zápis vždy obsahuje hlavní „zprávu“ o probíraných tématech a jsou zde formulovány otázky, potřeby, úkoly či pokyny pro jiné pedagogy účastnící se práce ve třídě nebo pro vedení školy.

Ředitelka školy uvádí jeden příklad, který byl řešen v rámci evaluačních hodinek a zapsán stručně do deníku:

V jedné ze tříd od září pracují dvě nové asistentky pedagoga. Obě se pustily do práce s chutí, během dvou měsíců se jim podařilo vytvořit s učitelkou dobře fungující pracovní tým. Oproti předpokladu, že se postupem času bude snižovat jejich adaptační stresové napětí a únava, se toto nedostavilo. Všechny pedagogické pracovnice třídy měly pocit, že pořád nestíhají…

V evaluační hodince v listopadu celou situaci řešily a došly k poznání, že určujícím činitelem pracovního tempa ve třídě jsou děti. Uvědomily si jeden velmi důležitý vzdělávací aspekt, na který v zápalu práce a ve snaze co nejvíce a nejrychleji vyhovět dětem zapomínaly – učit děti čekat. Dospěly k poznání, že zavedením tohoto vzdělávacího přístupu vyřeší ne jednu, ale hned dvě důležité věci: sníží vlastní stresovou pracovní zátěž a zároveň podpoří pracovní chování dětí, které je nutné pro následné vzdělávání ve škole.

Opatření bylo zaznamenáno v ED a bylo postupně stručně zapisováno, které postupy pedagogů se pro tyto cíle osvědčují (ředitelka, zápisy z ED).

ED je tedy jednoduchým „společným osobním záznamníkem“ pracovních problémů třídy a jejich řešení, k zápisům se pedagogové podle potřeby vracejí. Evidované osvědčené postupy lze uplatnit/modifikovat v jiné třídě, pokud se v ní vyskytnou obdobné problémy. Výhodou je evidence historie, resp. vývoje určitého problému vyskytujícího se ve škole/třídě, a tedy i možnost předávání zkušeností mezi pedagogy, kteří řeší nebo v budoucnosti budou řešit obdobné situace. Zápisy mají svůj význam také pro nové zapracovávající se pedagogy i studenty na praxích.

Za konání evaluačních hodinek i za zápisy v evaluačních denících je odpovědný pedagog dané třídy a jeho úkolem je také informovat další osoby, které se EH neúčastnily a přitom se poznámky mohou k jejich práci také vztahovat. Do deníku lze (a dle potřeby je i vhodné) k danému tématu či otázkám dopisovat i vlastní vyjádření, termíny a způsoby splnění různých úkolů apod.