K naplňování kritéria v oblasti podpory a rozvoje osobnosti žáka při výuce považuje škola za stěžejní roli pedagoga. Pro práci s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami je nezbytně nutné plné vzdělání zahrnující i studium speciální pedagogiky. V dané škole jej téměř všichni pedagogičtí zaměstnanci absolvovali. Většina v třísemestrovém kurzu, několik pedagogů v magisterském studiu. Výuka musí být často individualizovaná, pedagog do vyučovací hodiny připravuje i několik verzí příprav – vždy s ohledem na danou skupinu a individuální dispozice žáků. Pro některé žáky je vypracováván individuální vzdělávací plán. Smyslem práce pedagoga není však převzít aktivitu za žáky, pedagog je průvodcem a vytváří podnětné prostředí, které žáka motivuje k jeho aktivní práci po dílčích úsecích, jež je schopen zvládnout (příloha č. 4). Vždy je zohledněn handicap žáka, tempo práce přizpůsobeno aktuálnímu emocionálnímu rozpoložení či zdravotnímu stavu. Aby byl žák skupinou přijat bez předsudků, je nutné, aby učitel otevřeně s žáky komunikoval. V tomto je nenahraditelná osobnost třídního učitele, který svoji třídu nejlépe zná. Tento, pro školu prvoliniový poradenský pracovník, současně intenzivně spolupracuje s ostatními vyučujícími. Žáci jsou schopni přijmout „odlišná pravidla hry“, pokud znají jejich důvod, a nepociťují nespravedlnost.
Žáci mají k dispozici školní metodičku prevence, mohou využívat konzultační hodiny jednotlivých vyučujících. Poradenskou činnost zajišťuje výchovná poradkyně, která je v kontaktu se školskými poradenskými zařízeními.
Nedílnou součástí práce při včleňování všech žáků do procesů školy je přítomnost asistentů pedagoga. Jejich motivační úloha pro pedagoga i žáka je v SOŠ velmi důležitá a je vnímána jako důležitá součást úspěšného procesu vzdělávání. Významným přínosem asistenta pedagoga je kromě součinnosti v pedagogickém procesu taktéž působení na rozvoj sociálních a personálních kompetencí jednotlivých žáků. Dokladem této důležité aktivity je např. postupné zapojení žáků, kteří mají asistenta indikovaného z důvodu obtížného vřazení do kolektivu žáků. Jedná se o žáky, kteří se na začátku studia obávali v průběhu dne opustit kmenovou třídu, a např. přestávku ve výuce měli posunutou na čas, kdy ji s nimi netráví ostatní spolužáci na chodbě. Dokladem nezbytnosti pozice asistenta pedagoga může být příklad žákyně s diagnostikovaným středně funkčním autismem. Přílišný ruch a mnoho vizuálních a sluchových podnětů ji stresovaly tak, že nebyla schopna se soustředit na výuku. Měla výrazný problém se začleněním se do kolektivu, nejslabšími složkami jejích schopností byly sociální dovednosti, emoce a porozumění životním situacím. Svými specifickými hlasitými projevy v průběhu vyučovacích hodin narušovala vzdělávání ostatním žákům. Bylo potřeba pracovat s reakcemi žáků ve třídě, vést je k toleranci postižení dívky, její jinakosti a současně všem umožnit vzdělávání. Postupná adaptace na nové prostředí s pomocí asistenta a zohlednění individuálních potřeb vedly k vymezení hranic únosnosti a přijatelnosti nežádoucích projevů chování. Nešlo o jednoduchý proces, v průběhu docházky docházelo k náročným situacím, nebylo možné se opřít o spolupráci se zákonným zástupcem, dívka nerozuměla základním společenským a hygienickým pravidlům. Asistentka pedagoga musela monitorovat chování žákyně i spolužáků, aby nebyla ohrožena jejich bezpečnost v důsledku nepravidelné medikace a následných agresivních projevů chování dívky. Ne vždy se podařilo zvládnout všechny kritické situace tak, jak by si škola představovala. Díky pozitivnímu přístupu, trpělivosti a součinnosti pedagogů a asistentů pedagoga se však podařilo mnoho rizikových faktorů eliminovat, dívku částečně socializovat a spolužáky naučit respektu k odlišnosti.