Pro získání údajů k danému kritériu byly využity rozhovory s ředitelkou školy, studium písemných příprav na vyučování, balanční kruhy pedagogů, hospitační záznamy a sebehodnoticí listy žáků. Naplňování daného kritéria bylo sledováno v několika rovinách:
- vlastní příprava na hodinu;
- reflexe přípravy na hodinu v rámci hospitační činnosti, práce s balančním kruhem;
- spolupráce pedagogů.
Všechny pedagogy ve škole spojuje při přípravě na výuku především společný cíl – zkvalitnění výuky, aktivizace žáků, rozvoj jejich kritického myšlení, motivace k poznání nového a odpovědnosti za vlastní učení. Kromě dokonalé znalosti jednotlivců vychází příprava na vyučování z tematického plánu a analýzy předchozích hodin. Pro kvalitní přípravu na hodinu je nezbytné položit si následující otázky:
- Jaký je cíl, kterého by měli žáci dosáhnout?
- Na které vědomosti (dovednosti, návyky) můžeme navázat?
- Jaký prostor a jaké didaktické pomůcky máme k dispozici?
- Jak budeme žáky motivovat?
- Jakými způsoby přesvědčíme žáky o smysluplnosti probíraného učiva?
- Které vyučovací metody zvolíme?
- Jaké využijeme formy práce?
- Jaká část učiva je nejobtížnější a jak si ji nejlépe osvojit?
- Které mezipředmětové vztahy můžeme využít?
- Jak zjistíme, zda žáci pochopili dané učivo?
- Jak budeme práci a konkrétní činnosti hodnotit?
Lze si položit otázku, zda je nutné mít přípravu na hodinu v písemné podobě, nebo ji stačí mít „pouze v hlavě“. Záleží samozřejmě na mnoha faktorech, jako jsou mimo jiné délka praxe učitele, složení třídy, druh probíraného učiva. Na málotřídní škole je příprava na hodinu bezesporu nezbytná. Uspořádání a spojování ročníků se každoročně upravuje s ohledem na co největší efektivitu výuky. Pedagog musí mít přípravu pro všechny ročníky. Vše je o jeho zkušenosti a schopnosti organizace času. Vyučování v odděleních klade velmi vysoké nároky na koncentraci učitele při souběžném učení dvou či více ročníků. Pedagog musí mít na paměti, že se bude neustále potýkat s nedostatkem času pro jednotlivá oddělení i pro jednotlivé žáky, bude muset pečlivě naplánovat pravidelné střídání přímého vyučování v jednom oddělení se samostatnou prací žáků ve druhém oddělení. Specifické požadavky jsou kladeny i na žáky samotné. Při výuce spojených ročníků je potřeba mít promyšlenou stavbu hodiny tak, aby byli žáci všech ročníků vždy smysluplně zaměstnáni, věděli, co mají dělat, proč danou činnost dělají, kam se obrátit v případě potřeby o pomoc, co mají dělat, když úkol dokončí. Výuka musí být logicky strukturovaná a žáci by měli v dané hodině najít smysl. Strukturu hodiny učitelé tvoří podle klíče, na který jsou žáci i pedagogové zvyklí. Průběh vyučovacích hodin, a tedy i přípravy na ně často mívají podobnou strukturu. Děti potřebují mít ve svém životě nastavený jakýsi řád, jistoty, o které se mohou opřít a díky tomu se cítí bezpečně. Podobné je to i při samotné výuce, je dobré vytvořit si určitou strukturu vyučování. Žáci pak vědí, co je čeká. V úvodu hodiny je dobré zařazovat aktivizační činnosti, např. slovní hry, tajenky, pohybové činnosti. Žáci se při nich dostanou do pracovního tempa, následovat může opakovací část, kdy učitel připomene to, co by žáci již měli znát, a postupně se přechází k novému učivu, jeho procvičení a na závěr je zařazeno shrnutí se sebehodnocením, které dá pedagogovi zpětnou vazbu. Pomoci mohou i určité druhy rituálů, např. v první vyučovací hodině po společném přivítání následuje zodpovězení otázek typu: „Co je dnes za den? Kdo slaví svátek? Jaké máme dnes počasí?“, společné činnosti na začátku hodiny, např. písnička k danému předmětu, společné zhodnocení na konci hodiny. Učitel již u psaní přípravy má v hlavě jakousi osnovu, podle které přípravu vytváří. V průběhu týmové spolupráce všech pedagogů, včetně ředitelky školy, byla formulována kritéria pro stavbu vyučovací hodiny. V úvodní části probíhá seznámení žáků s cílem, navazuje motivační část, zopakování známého učiva, poté expozice učiva nového a jeho následné procvičení. Hodina je zakončena hodnocením, žáci dostávají prostor pro vyjádření svých pocitů, sebereflexi, případně hodnocení kooperativních aktivit. Dílčí hodnocení jednotlivých činností probíhá podle situace i v průběhu výuky. V hodinách jsou využívány málotřídní spoje jako výhody procesu učení. Mladší žáci se učí od starších, realizují se skupinové práce podle ročníků, kdy každý ročník plní zadané úkoly, které dají dohromady ucelenou práci. Většina hodin má charakter výuky střídavé, kdy ve vyučovací hodině učitel svůj čas, prezentaci a přímou výuku dělí mezi jednotlivé ročníky. Často učitelé uplatňují samostatnou práci, při které si žáci procvičují a upevňují učivo. Způsob málotřídní výuky je tedy podporou samostatnosti žáků. Ti se učí spoléhat sami na sebe, spolupracovat s mladšími či staršími spolužáky, naučí se požádat o pomoc nebo ji sami poskytnout a tolerovat při práci ostatní spolužáky s jejich přednostmi i nedostatky. Za každou přípravou je dobré uvést zhodnocení hodiny, což je bezprostředně po odučené hodině v praxi málo reálné. Pro další přípravu je velmi prospěšné zaznamenat si nejsilnější momenty hodiny jak pozitivní, tak negativní. K tomu napomáhají i následující otázky:
- Využili jsme celou přípravu v plném rozsahu?
- Co bychom v ní mohli změnit a proč?
- Která část hodiny byla nejzdařilejší?
- Kterou část hodiny bychom koncipovali jinak?
- Byly v některé části hodiny problémy? Ve které a proč?
- Věděli žáci, co mají dělat? Rozuměli pokynům?
- Byli žáci aktivní? Pokud ne, jak by se dali více aktivizovat?
- Jak probíhalo hodnocení hodiny a sebehodnocení žáků?
- Byl naplněn cíl hodiny beze zbytku, na co je potřeba ještě zaměřit pozornost?
- Jaké mám z hodiny pocity?
Efektivitu vzdělávání žáků v souvislosti s promyšlenou přípravou učitelů na výuku sleduje vedení školy, ale i pedagogové navzájem formou hospitací. Cílem hospitační činnosti je sledovat celkový průběh hodiny, vystihnout a pojmenovat silné stránky, odhalit případné nedostatky a formulovat doporučení pro zlepšení přípravy na výuku. Nedílnou součástí soustavného zkvalitňování vzdělávání žáků je následný pohospitační dialog. Je to pro učitele zpětná vazba, která vede k zamyšlení učitele o způsobu jeho práce, vede k sebereflexi, sdílení zkušeností a vzájemné spolupráci. K rozboru navštívené hodiny využívají učitelé tzv. balanční kruh, nad kterým si uvědomují, jak se podařilo zrealizovat výuku (viz přílohy č. 2a, b). Balanční kruh vyplňuje pedagog před pohospitačním rozhovorem na základě vlastní sebereflexe. V průběhu rozhovoru diskutují hospitující a hospitovaný učitel, zda se s výsledným hodnocením hodiny ztotožňují, zaznívají doporučení a náměty ke zlepšení výuky. Hospitace jsou pro učitele nejen zdrojem mnoha nových podnětů, ale jsou i prostředkem k uvědomování si přístupu k výuce, přípravě na ni, jsou námětem k hledání nových cest. Frekvence hospitací na málotřídní škole vychází z časových možností ředitele školy, obnáší zásah do organizace výuky, neboť i ředitel školy má každodenní vyučovací povinnost. Hospitace probíhají u každého pedagoga dvakrát až třikrát v jednom pololetí. Pro záznam ze sledované hodiny využívá hospitující hospitační záznam (viz přílohy č. 3a, b). Vzájemné pozorování s následným hodnocením a konstruktivní diskuzí napomáhá učitelům ke zvyšování efektivity vzdělávacího procesu.
Pro efektivní naplánování výuky je nezbytné stanovit si jednotlivé kroky, ze kterých pedagogové při plánování učiva vycházejí. Stěžejním kurikulárním dokumentem je školní vzdělávací program. Na jeho základě učitelé zpracovávají časově tematické plány učiva a následně připravují konkrétní vyučovací jednotku. Zvažují přitom řadu okolností, které přípravu na vyučování ovlivňují: např. složení třídy podle jednotlivých ročníků, speciální potřeby žáků, vhodné učebnice, materiální a technické vybavení třídy. Kurikulární dokumenty školy učitelé porovnávají s již získanými dovednostmi žáků, jejich potřebami a zájmy. Časově tematický plán učiva je důležitý zejména pro formulaci jednotlivých tematických celků a počtu hodin, které jim učitel věnuje. Je zpracovaný pro jednotlivé ročníky a všechny předměty. Na zpracování tematických plánů participují všichni pedagogové školy. V malém kolektivu je to nezbytné, učitelé se ve třídách často střídají, je tudíž nutné, aby věděli, co se žáci učí i v jiných předmětech a mohli do výuky zařazovat mezipředmětové vztahy. Příprava na konkrétní hodinu je již zcela záležitostí učitele (viz příloha č. 4a, b).
V nabízených ukázkách příprav pedagog zaměřil více pozornosti na oblast propojení málotřídního spoje během výuky – především v motivační části hodiny. Pedagog se více snažil v některých činnostech spojit oba ročníky, tak aby žáci mohli spolupracovat, žáci druhého ročníku se něco naučili od žáků třetího ročníku, ti zase měli možnost zopakovat a procvičit si učivo. Ne vždy je možné propojit probíraná témata dvou ročníků, určitě je ale přínosem ve smyslu návyku spolupráce, zopakování učiva. Pedagog by se měl i nadále snažit zařazovat činnosti k rozvoji této oblasti, časem si vytvoří zásobu aktivit, zautomatizuje si využití málotřídního spoje ve výuce. Učitelé vyučovací hodinu promýšlejí v obsahových a časových souvislostech, navazují na hodiny předešlé.
Prioritou kvalitní přípravy na hodinu je stanovení cíle hodiny a toho, jakými prostředky jej dosáhnout. Příprava obsahuje časové rozvržení, cílovou skupinu žáků jednotlivých ročníků, zvolené vyučovací metody, didaktické pomůcky, aktivity, kterými jsou žáci aktivizováni a motivováni. Nezbytnou součástí přípravy na výuku je způsob posouzení vyučovací hodiny, co se zdařilo, k čemu je potřeba vrátit se v následující hodině. Cíl hodiny učitelé žákům sdělují buď přímo na začátku výuky, nebo zařazují aktivity, na základě kterých žáci samostatně cíl objeví. Důležité je, aby žáci chápali smysl výuky, uvědomili si spojitost probíraného učiva s reálnými situacemi v běžném životě a vnímali návaznost na předchozí výuku. Dále uvádíme konkrétní příklady propojení učiva s místními podmínkami obce v předmětech matematika a český jazyk.
Učivo: Jednotky délky, převody jednotek
Tip: Žáci si ve škole změří délku jednoho svého kroku, při cestě do školy počítají své kroky od domu až ke škole, následně vynásobí počet kroků délkou jednoho kroku, převádí pak na centimetry, metry…
Tip: Mohou takto změřit vzdálenost např. k obchodu, obecnímu úřadu, mateřské škole, dále pak vypočítat, kolik ujdou během dne, týdne cestou do školy a zpět apod.
Učivo: Slovní úlohy
Tip: Slovní úlohy z učebnic a pracovních sešitů nepatří většinou k oblíbenému učivu, pokud však do nich přidáme něco, co je dětem blízké, úloha se stane zajímavější.
Učivo: Základní početní operace
Tip: Nákup v obchodě. Návštěva v místním obchodě, kde mají děti možnost za určitou sumu nakoupit. Získají tak přehled nejen o cenách, uvědomí si, co si mohou za určitou cenu koupit. Mohou si také zkusit nakoupit podle seznamu rodičů běžný nákup základních potravin.
Tip: Zjišťování výše místních poplatků – vodné, stočné, vývoz odpadu, poplatky za psa apod. Žáci zkoušejí počítat, kolik každoročně odvádí domácnost obci.
Učivo: Procvičování čtení
Tip: Čtení místních pověstí, kroniky obce, prohlídka místní knihovny. Žáci tak prohlubují svůj vztah k místu, kde žijí. S informacemi lze dále pracovat i v dalších předmětech – vlastivěda, výtvarná výchova…
Učivo: Psaní velkých písmen
Tip: Procvičování místních názvů v obci, v blízkosti obce. Žáci hledají a vypisují si z mapy kraje názvy blízkých měst, vesnic, vrcholů, řek, …, dále o nich hledají informace v literatuře, na internetu, fixují si způsob psaní těchto názvů.
Učivo: Adresa, dopis – slohové vyučování
Tip: Před prázdninami si děti vymění své adresy, připomenou si náležitosti při psaní dopisu, během prázdnin si vzájemně dopisy vyměňují. Samozřejmostí je i dopis z prázdnin od třídní učitelky, na který děti mohou odpovědět.
Zpracovávanému obsahu učiva musí žáci rozumět, učitelé jim dávají příležitost projevit zájem, zvídavost, hravost i fantazii. Nezbytná je názornost výuky a diferenciace učiva s přihlédnutím k možnostem každého jednotlivce. Dalším významným momentem v každé vyučovací hodině je pozitivní hodnocení dosažených výsledků, podpora žáků v jejich snažení, vyjádření důvěry ve zvládnutí zadaného úkolu. Promyšlení všech výše uvedených kroků je předpokladem kvalitní přípravy na výuku a předpokladem úspěšného průběhu vyučovací hodiny.
Z rozhovoru s ředitelkou školy vyplynulo, že při přípravě na vyučování kladou učitelé důraz na to, jakými metodami a formami práce jejich výuka probíhá, následně diskutují použité metody a formy s vedením školy a kolegy, kteří výuku pozorovali. Hospitační činnost ředitelky školy hraje důležitou úlohu jak při posuzování úrovně výuky z hlediska použití forem a metod, tak při dalším plánování účelných změn v přípravě na vyučování. Sledování výuky během hospitační činnosti, ale i vzájemně jednotlivými kolegy, je významné k zachycení zásadních didaktických jevů a posouzení účinnosti vzdělávání žáků. Ředitelka školy tento evaluační nástroj využívá k pozorování interakce a komunikace mezi učitelem a žáky a mezi žáky navzájem, zejména na pozorování organizačních forem a metod výuky. Cílem ředitelky školy je vytěžit z hospitace více než pouhé pozorování a kontrolu pedagogické činnosti. Při pohospitačním rozhovoru poskytuje učiteli zpětnou vazbu, která vede k přemýšlení o způsobu práce ve třídě, k sebereflexi a k formulování závěrů pro další využití při přípravě na výuku. Pro ředitelku školy je podstatné, aby se učitelé pokusili formulovat důvody, proč si myslí, že byla daná metoda nebo forma vhodně použita. Během rozhovoru využívá i balanční kruh (viz přílohy č. 2a, b), nad kterým si učitelé lépe uvědomí, jak ve své hodině naplnili svá očekávání, zda jasně vymezili vzdělávací cíl hodiny, dokázali se k němu co nejvíce přiblížit nebo ho zcela naplnit.
Předpokladem pro ustavičné zkvalitňování vzdělávání žáků je nepřetržitá spolupráce všech pedagogů. Za klíčové body, které vedou k účinné spolupráci, považují učitelé neustálé sebevzdělávání, reagování na nové a měnící se požadavky na moderní trendy ve vzdělávání žáků, znalost regionu a možnosti, které má škola, inovační projekty a neustálou diskuzi nad kvalitou přípravy na výuku a následnou evaluaci. Učitel, který by se plně neztotožnil s tímto přístupem ke vzdělávání žáků, nemůže být plnohodnotným členem týmu pedagogů. Vstřícnost, sdílení poznatků a názorů, důraz na vlastní profesní rozvoj, ochota naslouchat, přijímat doporučení ke zlepšení práce a zapojení se do konstruktivních rozprav o kvalitě vzdělávání, to vše musí být nedílnou součástí vzájemné spolupráce pedagogů. Vzhledem k velikosti pedagogického kolektivu je nezbytný oboustranný respekt a podpora ze strany ředitelky školy. Učitelé se snaží hledat různé cesty k dosažení cílů směřujících ke kvalitní výuce. Během vzájemné diskuze při zamýšlení se nad přípravou mnohdy dospěli k tomu, že některé metody a formy používají častěji a raději. To zjištění může být oprávněné, ale je nezbytné se při plánování výuky zabývat vhodností zvolených metod a forem práce, jejich efektivitou a vhodností ke složení třídního kolektivu. Učitelé se nebrání kritice a po posouzení přistoupí na návrh kolegů zkusit něco příště jinak. Nepovažují však za nutné opouštět metody a formy výuky, které mají vyzkoušené a které se jim osvědčily. Účelem není něco bezmyšlenkovitě měnit. Pokud se shodnou, že určité metody a formy byly použity vhodně, využívají je i dále. V případě návrhů na použití jiných metod a forem si především stanovují při jejich aplikaci přiměřený a jasný cíl.