Náměty a inspirace > Příklady inspirativní praxe > Prostor, cesta, tanec

Prostor, cesta, tanec

Konzervatoř Duncan centre je veřejná pražská škola zaměřená na současný tanec. Během více než 25 let své existence dosáhla mnohých úspěchů díky tomu, že systematicky pracuje na svém rozvoji. Základním východiskem pro rozvoj je jasně formulovaná vize školy, kterou všichni pracovníci přijímají za svou. Vize školy je rozpracována do školního vzdělávacího programu, profilu absolventa a plánu pedagogického rozvoje školy. Škola je inspirativní i v tom, že má zpracované adaptační programy pro pedagogy, kteří do školy nastupují nově nebo po delší pauze.

Pro příklad inspirativní praxe bylo vybráno kritérium 1.1 Škola má jasně formulovanou vizi a realistickou strategii rozvoje, které pedagogové sdílejí a naplňují. Na příkladu inspirativní praxe uvedeného kritéria a na základě znalostí vnitřního a vnějšího prostředí, podmínek školy a současných trendů ve vzdělávání chceme demonstrovat, jak promyšlenou koncepční činností škola uplatňuje a naplňuje v celém procesu vzdělávání stanovenou vizi i cíle, se kterými se ztotožňují pedagogové i žáci, a proč tato škola patří mezi významné výchovně-vzdělávací instituce Hlavního města Prahy a výrazně působí také v celorepublikovém i mezinárodním měřítku.

Škola má stanovenou filozofii i vizi, která se naplňuje prostřednictvím tří pilířů – jsou jimi: spolupráce, profesionalita a respekt – a která zasahuje dvě oblasti: oblast personální a oblast vzdělávání žáků.

Spolupráce – pedagogové naplňují vizi školy prostřednictvím společných aktivit, kterými v oblasti spolupráce jsou:

Tandemová výuka – dva pedagogové se podílejí na přípravě vyučovací hodiny, na její realizaci i reflexi, která zahrnuje obě nedílné části: popis reflektované vyučovací hodiny a doporučení pro její další rozvoj. Tandemová výuka probíhá např.: v případě hudebního doprovodu, kdy taneční hodiny doprovázejí dva hudebníci (klavír a bicí nástroje; housle a bicí nástroje apod.), nebo v případě tanečních pedagogů (např. vyučovací předměty: Bojové umění, Současná taneční technika), kdy vyučuje pedagog konzervatoře a odborník z praxe, ale také v hodinách teoretických předmětů (kineziologie, dějiny tance a souvisejících předmětů apod.).
Plánování a realizace „Podvečerů na Duncanu“ – jde o setkání žáků a zaměstnanců celé školy (účastní se dle možností a zájmu) vždy na předem vybrané téma, nejčastěji z oblasti umění (taneční, filmové, hudební apod.).
Improvizované večery – žáci se setkávají s hudebníky a tanečními pedagogy školy a společně improvizují – téma je často spjato s tradicemi a zvyky (Vánoce, Velikonoce, rovnodennost…).

Profesionalita se projevuje především v celkovém přístupu k výuce a v podpoře pozitivního klimatu školy, a to zejména:

Pedagogové se podílejí na svém profesním rozvoji – po konzultaci s ředitelkou školy si sami stanovují cíle profesního rozvoje s přímým dopadem na žáka; předchází vždy vzdělávání v podobě workshopů, seminářů apod.; po zapracování nových prvků do výuky zvou vedení školy na náhledy ve výuce a hodnotí přínos vzdělávání na vyučovací proces.
Škola podporuje umělecký rozvoj pedagogů – přizváni jsou odborníci z praxe, kteří pracují se žáky v rámci předmětu Tvorba – tento přístup je uplatňován ve třetím ročníku (přizván je externí choreograf, ale absolvent Konzervatoře Duncan centre) a v pátém ročníku (přizván je zahraniční choreograf). V obou případech bývá ve výuce přítomen i pedagog školy – dochází tak ke konzultacím, sdílení, poznávání nových přístupů ve výuce a vzájemnému obohacování.
Škola vysílá pedagogy v rámci zahraniční spolupráce na výměnnou výuku do zahraničních uměleckých institucí, vyjíždí taneční i hudební pedagogové. Dochází tak k výměně zkušeností, k získání nových zkušeností, jazykových dovedností a k obohacení výuky.

Respekt má prolínat celým životem školy, projevuje se v konkrétních praktických příkladech, jako jsou např.:

Naslouchání názorům druhých – zejména při hodnocení klauzurních a komisionálních zkoušek žáků z tanečních předmětů, kdy každý pedagog sdělí svůj vlastní názor a poté pedagog vyučující daný předmět shrne poznatky a učiní závěr.
Pravidelnou reflexí zejména v rámci předmětu Tvorba – jde o analýzu procesu tvoření vlastních choreografií – pedagogové zvou další kolegy, aby zhlédli proces tvorby žáků a sdělením svého názoru podpořili jeho výslednou kvalitu, doporučili, nač je třeba se zaměřit, apod. – tento proces je nazýván „hromadné konzultace“.
Pedagogové dle možností vzájemně navštěvují svá představení, sdílejí zkušenosti apod.

Výše uvedené praktické postupy jsou zapracovány do dvou zásadních dokumentů školy, a to do Ročního plánu (příloha č. 11) a do Plánu pedagogického rozvoje školy.
Roční plán je zpracován s ohledem na podporu rozvoje osobnosti každého žáka i pedagoga. Při jeho tvorbě je kladen důraz na rozvoj tvůrčích schopností žáků, úlohou pedagogů je podpora, vedení a nalezení cesty k jejich osobnímu vyjádření. Při stanovení dlouhodobých rozvojových cílů škola vychází především z vlastního hodnocení, případně z inspekčních a hospitačních zjištění, dále pak z názorů žáků, absolventů školy i z jejich konkrétních potřeb. Rozvojové cíle jsou přitom v souladu s filozofií a vizí školy. Vycházejí z pojetí školního vzdělávacího programu školy, jsou v souladu s požadavky zřizovatele školy a s Dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR.
Škola akceptuje měnící se podmínky vzdělávání – personální, materiální, finanční a jiné. Vedení školy se snaží podporovat především začínající učitele a učitele, kteří se do konzervatoře vracejí, např. po mateřské dovolené či po jiné delší pauze. Proto jsou vypracovány tři adaptační programy pro každou kategorii pedagogů zvlášť. Ve všech případech se jedná o plán na období jednoho školního roku.

Pedagogové, kteří jsou „čerstvými“ absolventy škol vzdělávajících učitele, mají k dispozici uvádějícího učitele a jejich plán je podrobný (příloha č. 12).
Pedagogové působící na konzervatoři druhým rokem mají plán méně rozsáhlý, více zaměřený na podporu v přímé výuce (příloha č. 13).
Pedagogové po delší pedagogické pauze mají adaptační program naplněný spíše organizačními záležitostmi a obohacený zejména o změny, které v mezidobí nastaly – např. jiný zápis do třídních knih, koncepce některých vyučovacích předmětů, změna pravidel pro hodnocení žáků (příloha č. 14).

Plán pedagogického rozvoje školy (PPRŠ) nahrazuje plán dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Jeho název lépe vystihuje obsah PPRŠ, neboť se nejedná pouze o seznam vzdělávacích seminářů a programů, ale jsou popsány všechny aktivity, které chtějí pedagogové absolvovat v rámci svého profesního rozvoje. Je tak vytvořen přehled rozvoje celé školy (příloha č. 20).

Škola vymezila své výchovné a vzdělávací strategie tak, aby v maximální míře upevnila a dále rozvíjela všechny klíčové kompetence stanovené v Rámcovém vzdělávacím programu (RVP) pro obory: 82–46–M/02 Současný tanec, 82–46–P/02 Současný tanec. Tyto strategie jsou vymezeny na úrovni celé školy a jsou uplatňovány všemi pedagogy ve všech předmětech. Výčet strategií považuje škola za otevřený, který je vhodné doplňovat, obohacovat podle možností a osobnosti každého pedagoga a rovněž v souvislosti s měnící se společností i s potřebami žáků (příloha č. 9, 10).

Obsah a cíle vlastního vzdělávacího procesu jsou členěny do jednotlivých předmětů ve vzájemných souvislostech ve Školním vzdělávacím programu (dále ŠVP) (příloha č. 15). Tento dokument je ve spolupráci s pedagogy pravidelně aktualizován, reaguje na zásadní změny, potřeby školy a na nové poznatky v oboru. Takto zpracované pojetí výuky vycházející z dokumentu „Filozofie školy – vize školy – strategie vzdělávání“ s vytyčenými úkoly pro vyučující a s vazbou na další související předměty je uvedeno v následujících příkladech 1–3.

Předmět Improvizace, mezipředmětové vztahy k odborným praktickým a teoretickým předmětům

Taneční improvizace je vyučována v průběhu celého šestiletého studia jako předmět související se zaměřením školy na tvorbu a kreativní pedagogické postupy. Rozvíjí schopnosti žáků jasně formulovat ideový záměr a jeho obsahovou náplň ve vztahu k výstavbě kompozice. Úzce navazuje na principy Duncan taneční techniky a je v symbióze s předmětem Tvorba. Taneční improvizace je tvořivý proces, při kterém tanečník svobodně uplatňuje svou schopnost vyjadřovat se pohybem buď na základě momentálního pocitu, přání, touhy, nebo na základě zadání. Důležitou součástí výuky improvizace je budování atmosféry důvěry mezi pedagogem a žáky i mezi žáky navzájem. Úloha pedagoga spočívá především v podněcování k obrazotvornosti, původnosti a k individuálnímu projevu žáků. Pomocí cílené improvizace dochází k rozvíjení řady psychických procesů (např. prohloubené vnímání, představivost, obrazotvornost) a v konečném důsledku k uvolňování tvůrčích schopností. Improvizace se tak stává důležitou součástí přípravy tanečníka, choreografa, tanečního pedagoga, člověka. Jako každý tvořivý proces je improvizace souhrnem psychických procesů – vnímání, prožívání, tvoření a myšlení. Prochází tak několika fázemi, které neprobíhají lineárně za sebou, ale neustále se prolínají. Hudební improvizace jako doprovod výuky improvizace je pro studenty jedním z důležitých inspiračních zdrojů a zároveň umožňuje okamžitou spolupráci mezi tanečníkem a hudebníkem a navázání spontánní akce a reakce.
Vyučovací předmět Improvizace má vazby na další vyučovací předměty, kterými jsou:

Tvorba
Lidový tanec
Dějiny výtvarného umění
Dějiny hudby
Dějiny tance a divadla
Tanečně-rytmické vztahy
Hra na bicí nástroje

(Učební osnovy předmětu Improvizace viz příloha č. 16.)

Předmět Duncan taneční technika a jeho zásadní postavení mezi odbornými praktickými předměty

Vyučovací předmět Duncan taneční technika vychází ze vzdělávací oblasti Taneční technika a vyučuje se ve všech ročnících. Časová dotace je v 1. ročníku 8 hodin týdně, v ostatních ročnících 6 hodin týdně. Duncan taneční technika je tvůrčí uměleckou činností postavenou na analýze individuálních možností lidského těla, které rozvíjí do maximálních hodnot. Výuka předpokládá podrobnou znalost anatomie a fyziologie lidského těla na straně pedagoga i žáka.
Výuka předmětu slouží jako prostředek k všestrannému rozvoji lidské osobnosti i jako prostředek k profesionální přípravě tanečníků. Je prostředkem k umělecké práci – interpretační, choreografické, pedagogické. I zde je budována silná souvislost mezi dalšími vyučovanými předměty, jimiž jsou:

Současná taneční technika
Moderní taneční technika
Improvizace
Tvorba
Jóga
Pilates
Bojové umění
Lidový tanec
Hudební nauka
Zpěv
Hra na bicí nástroje
Anatomie
Kineziologie
Teorie hlavního oboru

(Učební osnovy předmětu Duncan taneční technika viz příloha č. 17.)

Předmět Tvorba a jeho veřejná prezentace jako výsledný výstup

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Tvorba využívá žákovských osvojených znalostí a dovedností z oblasti práce s prostorem, práce s hudbou, práce s dynamikou a časem, práce s pohybovým motivem, spolupráce s partnerem, kompozice a stavby choreografie a získávání jevištní a divadelní praxe. Úzce navazuje na principy Duncan taneční techniky a má vazbu na další vyučovací předměty, kterými jsou:

Současná taneční technika
Moderní taneční technika
Klasická taneční technika
Improvizace
Hudební nauka
Hra na bicí nástroje
Tanečně-rytmické vztahy
Dějiny výtvarného umění
Dějiny hudby
Dějiny tance a divadla
Výtvarná výchova
Základy managementu a produkce

Součástí výuky je i samostatné zpracování vlastního námětu, choreografie a výběru vhodného hudebního doprovodu na dané téma, které je součástí celovečerního představení (Taneční představení Ostrov De Forma, premiéra 21. 2. 2018 v sále Konzervatoře Duncan centre; příloha č. 19).
(Učební osnovy předmětu Tvorba viz příloha č. 18.)

Při vyhodnocení naplňování kritéria 1.1 Škola má jasně formulovanou vizi a realistickou strategii rozvoje, které pedagogové sdílejí a naplňují, byly využity následující indikátory:

Dlouhodobá i střednědobá koncepce školy včetně její vize je formulována srozumitelně s ohledem na osobnost žáka, jeho jedinečnost a vnitřní i vnější podmínky.
Realistická strategie rozvoje školy, kterou pedagogové sdílejí a naplňují.
Ve škole jsou nastavena jasná pravidla pro konstruktivní komunikaci všech aktérů.
Škola má vypracován systém průběžného vyhodnocování naplňování koncepce.
Škola na základě indikovaných vnitřních i vnějších změn aktualizuje svou strategii a koncepci.
Koncepce rozvoje je školou realizována.
Škola sleduje profesní uplatnění svých absolventů ve světě práce.

Příklad inspirativní praxe Konzervatoře Duncan centre v daném kritériu dokládá význam a účinnost promyšleného koncepčního přístupu vedení školy. Pro příklad inspirativní praxe v daném kritériu posloužila především tato zjištění:

Pedagogové se v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků pravidelně zúčastňují workshopů, seminářů a kurzů nebo spolupracují na půdě školy s hostujícími lektory a pedagogy za účelem dalšího zkvalitnění výuky, na základě plánů profesního rozvoje (příloha č. 12, 13, 14).
Návštěvy zahraničních partnerů (choreografů, pedagogů, tanečníků) spojené s workshopem, přednáškou nebo diskusí hosta a s prezentací činnosti školy formou tanečního představení nebo formou semináře pro pedagogy. Díky kontaktům se zahraničními školami může Konzervatoř DC sledovat nové trendy ve vzdělávání, reagovat na vývoj vzdělávací politiky a zajišťovat pravidelnou aktualizaci svých strategických záměrů.
Účast pedagogů školy na mezinárodních konferencích, kde je škola prezentována jako instituce s ojedinělým studijním programem.
Svými aktivitami realizovanými od běžné pravidelné výuky až po spolupráci na mezinárodní úrovni škola v nejvyšší možné míře naplňuje své strategické záměry. Jde např. o účast na mezinárodních tanečních festivalech (Makedonie, Slovensko), při nichž je výuka vedena ve spolupráci českého pedagoga/tanečníka a zahraničního tanečníka/pedagoga (příloha č. 5).
Při naplňování vize školy je obsah učebních osnov maximálně orientován na osvojení odborných znalostí, dovedností a dalších schopností žáků. Kromě rozvoje žákovy osobnosti podněcují pedagogové při vzdělávání každého žáka také jeho tvůrčí schopnosti a pomáhají mu najít cestu k osobnímu vyjádření. Nabízí např. individuální výuku předmětu Tvorba nebo hromadné konzultace žáků k videozáznamům z jejich choreografií – vlastní choreografie si tvoří žáci napříč ročníky (přílohy č. 18, 19).
Zpestření výuky a rozšíření spolupráce mezi pedagogy je zajištěno tzv. tandemovou výukou, která je realizována v praktických i teoretických předmětech, kdy pedagogové naplňují vizi školy prostřednictvím společných aktivit. Výsledky této spolupráce se zřetelně projevují v kvalitě veřejných výstupů – tanečních představení.

Základním rizikem tohoto příkladu inspirativní praxe a jeho přenositelnosti k využití na podobných uměleckých školách jsou mimořádné podmínky školy vytvořené podle jejího specifického zaměření a také poměrně vysoký poměr pedagogů na žáka. Kromě uplatnění v profesionálních tanečních souborech se řada příležitostí k využití nabízí ve výuce tanečního oboru v ZUŠ (a také v řadě zájmových kroužků), kam po absolutoriu KDC řada absolventů školy směřuje a nachází v nich pracovní uplatnění. Své poznatky, převzaté metodické postupy ve výuce, celkovou filozofii a pojetí taneční techniky Duncan tak mohou předávat dál.

Konzervatoř Duncan centre je šestiletá konzervatoř zařazená do sítě státních škol Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Svou činnost zahájila v roce 1992 a je svým zaměřením na současný tanec ojedinělou školou v České republice. V roce 2017 oslavila 25. výročí svého založení. Obsah práce, zvolené způsoby výuky a filozofie školy průběžně rozvíjejí odkaz americké tanečnice Isadory Duncan a její české pokračovatelky Jarmily Jeřábkové. Taneční technika Duncan je postavena na anatomicky správném, přirozeném zdravém pohybu, který rozvíjí smyslové vnímání a směřuje k dosažení tělesné inteligence. Důležitou roli ve výuce hraje tvořivost a představivost, proto je součástí výuky Improvizace a hlavním předmětem prolínajícím všechny ročníky je Tvorba. Velká pozornost je věnována také hudebnímu cítění. I z tohoto důvodu většinu praktické výuky doprovází hudební pedagogové, kteří využívají různé hudební nástroje: klavír, housle, kytaru nebo bicí nástroje.

Konzervatoř sídlí v klidné části Prahy 4 v budově, která je ve vlastnictví zřizovatele Hlavního města Prahy. Pro svou činnost však škola ještě využívá prostory v dalších dvou budovách v městské části Karlín, tedy v části Prahy, která je dobře dostupná prostředky městské hromadné dopravy, ale od hlavní budovy školy je dosti vzdálená. Tato skutečnost komplikuje organizaci výuky především v předmětech, které vyžadují spolupráci žáků napříč ročníky. Velmi důležitým prostorem školy, v němž kromě výuky probíhá i většina akcí a veřejných představení, je taneční/divadelní sál v hlavní budově školy. Je vybaven zázemím pro tanečníky, potřebným světelným parkem, audiozařízením, klavírem a bicí soupravou pro hudební doprovod.

Více o škole zde.

Zvolené evaluační metody vycházely především z analýzy dokumentů školy a z posouzení činností, které aktuálně v období leden – červen školního roku 2017/2018 ve škole probíhaly. Dále byly využity konzultace s ředitelkou školy, s pedagogy a s žáky školy, osobní účast a pozorování při klauzurních zkouškách, maturitních nebo veřejných představeních a posouzení vnitřních i vnějších podmínek školy ve vztahu k danému kritériu a nastaveným indikátorům.

Příklad inspirativní praxe, jakým je činnost Konzervatoře Duncan centre ve zvoleném kritériu, je podnětem přenositelným nejen na jiné konzervatoře a střední školy s uměleckým zaměřením, ale může být i impulsem pro další školy, které chtějí překročit rámec běžného vzdělávání žáků. Konzervatoř Duncan centre svou orientací na rozvoj osobnosti žáka a důrazem na jeho kvalitní uplatnění v profesním životě dokládá význam správného pochopení a využití koncepčních záměrů ve prospěch budoucích umělců v oboru současného tance.

Program Erasmus+ Inclusive Dance and Movement practice, the transferable skills of the dance artist (INCLUSIVE)