Náměty a inspirace > Příklady inspirativní praxe > Přátelská a inspirativní spolupráce pedagogů

Přátelská a inspirativní spolupráce pedagogů

Kritérium 3.3 Pedagogové aktivně spolupracují a poskytují si vzájemně podporu a zpětnou vazbu

Pedagogové mezi sebou vytvářejí, podporují a udržují kolegiální vztahy a vzájemný respekt. Aktivně spolupracují, předávají si poznatky a využívají i formy vzájemných hospitací. Tematicky zaměřené pracovní skupiny pracují efektivně a s cílem zlepšovat kvalitu poskytovaného vzdělávání. Vzniklé problémy jsou otevřeně řešeny, samozřejmostí je snaha pracovat jako tým.

Existují školy, kde výše uvedený problém prakticky neexistuje, jednou z nich je škola, o které bude příklad inspirativní praxe. Výjimečnost této školy spočívá v tom, že spolupráce pedagogů a jejich každodenní ranní sdílení radostí i starostí se stalo přirozenou součástí jejich práce. Ředitelce školy se podařilo vytěžit maximum ze skutečnosti, že jediným místem společného každodenního setkávání pedagogů je malá sborovna. Zde probíhá čilá vzájemná komunikace mezi ředitelkou školy a pedagogy o průběhu vzdělávání, vzájemné metodické podpoře, potřebách jednotlivých žáků, ale také o dalším směřování školy a mimoškolních aktivitách atd. Formou ranního briefingu pedagogové řeší okamžité problémy vzniklé v průběhu předchozího dne. Blízký osobní kontakt ředitelky a její sdílení s pedagogy vedlo k podpoře a rozvoji časově náročných aktivit pedagogů i žáků. Ředitelce školy se také povedlo zapojit do průběhu vzdělávání správní zaměstnance, všichni tito zaměstnanci mají kurz asistenta pedagoga, díky tomu jsou rovněž zapojeni do vzdělávacích aktivit školy.

V příkladu inspirativní praxe se budeme zabývat inspekčním kritériem „Pedagogové aktivně spolupracují a poskytují si vzájemně podporu a zpětnou vazbu“.

Zaměření bude především na aktivní spolupráci pedagogů při přípravě a průběhu vzdělávacích aktivit na škole. Bližší zpracování a následně intenzivní pozornost bude věnována vzájemným pedagogickým hospitacím spolu s přebíráním pedagogické asistence v průběhu vyučovací hodiny, rovněž ředitelka školy při hospitacích sleduje nejen práci učitele, ale přebírá pedagogickou asistenci v průběhu vyučovací hodiny, po ukončení hospitace následuje vzájemné poskytnutí zpětné vazby zúčastněných pedagogů. Pedagogové připravují pro své kolegy ukázkové hodiny zaměřené na diferencované vzdělávání, po ukončení takovéto hodiny následuje společný rozbor a přijetí společných závěrů. Tato činnost je výrazným specifikem této školy, kterým se značně odlišuje od ostatních.

Ve škole, která zde slouží jako příklad inspirativní praxe, se projevuje určitý fenomén. Sešli se zde pedagogové, kteří jsou ochotni a také schopni spolu komunikovat a předávat si své zkušenosti získané v průběhu vzdělávání. Vzájemná blízkost a vzájemné poznání zde nepůsobí negativně, ale spíše naopak jako stmelující prvek. Znalost jeden druhého umožňuje, že každý se může zaměřit na to, v čem je dobrý a úspěšný. Nemalou roli v této škole a ve vzájemné komunikaci hraje dominantní osobnost ředitelky školy. Ředitelka této školy je tou osobou, která umí strhnout a nadchnout své spolupracovníky pro daný způsob práce; rozpozná chvíli, kdy již musí direktivně rozhodnout a kdy je možné nechat všemu volný průběh. Způsob komunikace mezi vedením a pedagogy a pedagogy navzájem se rozvíjel a vyvíjel od počátku jmenování ředitelky. Postupem času si ředitelka ujasnila způsob, jakým chce komunikaci mezi aktéry vzdělávání na své škole podporovat, a začala jej uvádět do praxe.

Nejprve stanovila pravidelné týdenní porady, na kterých byla probírána veškerá důležitá témata týkající se organizace vzdělávání, pomůcek, chodu školy a podobně. Po zavedení inkluzivního vzdělávání se toto stalo jedním z hlavních témat. Nejdůležitější postavou těchto porad byla ona sama a veškeré informace předávala také ona. Postupem času začala nenásilnou formou do přípravy týdenních porad zapojovat pedagogy, kteří byli ochotni nějakým způsobem vést ostatní. Další posun nastal ve chvíli, kdy se pedagogové z vlastního zájmu začali scházet ráno před vyučováním a řešit denní problematiku. Tady zbýval již jen krůček k tomu, aby ranní jednání dostala určitý řád. V této fázi se ujímá řízení opět ředitelka, která ve své práci zúročuje všechny vědomosti nabyté na různých seminářích a vzdělávacích akcích. Pedagogy zapojuje do ranního dění prostřednictvím myšlenkové mapy, metody kritického myšlení dle programu „Čtením a psaním ke kritickému myšlení“. Učitelé postupně přicházeli a navrhovali nové způsoby řešení, připravovali pedagogické postupy, společně tvořili základy výukových projektů. Nový způsob práce byl mnohdy veden metodou „pokusu a omylu“, někdy musela ředitelka využít své autority a začít společnou diskusi usměrňovat a řídit.

Než daný proces vykrystalizoval a než se škola dostala k tomu, že může sloužit jako příklad dobré praxe, prošla výraznou obměnou pedagogického sboru. Ne každý pedagog přijal tento způsob práce za vlastní, ne každý byl ochoten přicházet dříve do školy a dělit se o své zkušenosti a poznatky. Mnozí nově příchozí pedagogové, když poznali, jaké nároky na ně budou ve škole kladeny, raději sami školu opustili. Zůstali jen ti, kteří se ztotožnili s představami ředitelky o způsobu předávání informací a komunikace mezi pedagogy a kteří dokázali najít shodu nad společným pojetím výuky na této škole. V současnosti tady pracují pouze ti pedagogové, kteří prošli výběrovým řízením a svou prací prokázali, že jim uvedený způsob vzájemné komunikace vyhovuje. Přestože se jedná o neúplnou školu, zaměstnává i dva pedagogy muže a správce, který zároveň pracuje jako asistent pedagoga.

Základem vzájemné komunikace je každodenní zhruba půlhodinové neformální ranní setkávání ve sborovně školy, které se v průběhu času proměňovalo naprosto přirozeně, spontánně a v souladu se životem a chodem školy. Aby se mohli účastnit všichni pracovníci školy, probíhá pravidelně po týdnu střídání na pozici vychovatele v ranní školní družině, dohledu nad žáky v šatně a hlavního vchodu do školy. Ředitelka školy při těchto ranních poradách, které můžeme nazvat briefingy, zastává roli koordinátora ranní debaty. Účastníci ranního setkání společně proberou průběh celého dne ve škole. Spolu s ředitelkou školy domluví, pokud je zapotřebí zastupování, předávají si důležité informace o žácích získané od rodičů, ze školských poradenských zařízení, případně od lékařů. Přijetí žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ke vzdělávání v této škole poskytlo učitelům další impulz pro jejich každodenní ranní setkávání. Pravidelně řeší problematiku vzdělávání těchto žáků, jejich aktuální potřeby, předávají si nové poznatky a zkušenosti z průběhu výuky, kde jsou účastni žáci se SVP. Vzájemně si sdělují, co se jim ve třídě povedlo, na co se má v dalším dni zaměřit asistent pedagoga a podobně. Pedagogové zde domlouvají společné akce pro žáky i pro ně samotné, případnou pomoc provozního personálu, ředitelka poskytuje přítomným pedagogům informace získané na poradách ředitelů škol. Rovněž probíhá předávání poznatků ze seminářů a dalšího vzdělávání pedagogů v dané problematice.

Pedagogové při ranním setkávání úzce spolupracují při tvorbě pomůcek, neboť z finančních důvodů si velké množství pomůcek vyrábějí sami. Vzájemně si pomáhají při tvorbě školních projektů, týmově tvoří celoškolní a celoroční vzdělávací projekty pro žáky.

Na tato setkání jsou zváni také dealeři firem s pomůckami a učebnicemi, pedagogové tak získávají možnost společně výukový materiál vyhodnotit a vybrat ten, který jim bude nejvíce vyhovovat.

Tato pravidelná ranní setkávání hodnotí všichni zúčastnění jako velmi přínosná a důležitá.

Dalším specifikem této školy jsou setkání všech pedagogů školy, na kterých sdílejí didaktické a metodické zkušenosti získané v průběhu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Využitím možnosti vzdělávání celé sborovny získali všichni pedagogové školy stejné podněty a informace v mnoha oblastech potřebných pro vzdělávání žáků (např. Hry, soutěže a náměty s přírodovědným zaměřením, Sociální sítě, Tablety ve výuce, Cloudová řešení, Koučing ve školství, role mentora, Diferencované vzdělávání, Žák s potřebou podpůrných opatření v běžné základní škole, Kritické myšlení, formativní hodnocení, Záchrana a dopomoc tonoucímu, Specifika začlenění dětí se SVP do příměstských táborů, Vzdělávání žáků s PAS v běžné škole, Sfumato, Současný učitel a žák).

Pedagogové spolu s ředitelkou uskutečňují rovněž společné vícedenní výjezdy, na kterých se účastní tematicky zaměřených teambuildingových aktivit. Společné řešení nejen školních, ale i třídních vzdělávacích a výchovných problémů (viz příloha č. 1a, b, c) napomáhá stmelování a bližšímu poznání svých spolupracovníků v jiných situacích. Zároveň se učitelský sbor v novém prostředí věnuje vybrané školské problematice. Za pomoci odborníků na dané téma hledají nové způsoby práce se žáky v dané oblasti. Spojení odpočinku, společného trávení volného času a nových podnětů pro další práci kvalitně podporuje vzájemné vztahy ve škole. Uvedené aktivity mohou být přenositelné na jinou školu s ohledem na její velikost a za podmínek, že většina pedagogů školy sdílí stejný nebo podobný názor na dění ve škole a průběh vzdělávání. Pedagogové školy svou práci a práci svých kolegů a rovněž vedení školy vnímají pozitivně, svědčí o tom i jejich autentické výroky. (Je zde běžná kolegiální podpora, pomoc, předávání zkušeností. Cítím sounáležitost, sdílení dobrého i starostí, odlehčení humorem. Pracuji jako asistent pedagoga a nepřipadám si jako vetřelec, myslím, že jsem rovnocenným partnerem, respektují mne žáci i učitelé, mám možnost spolupodílet se na všech pedagogických rozhodnutích. Naše ředitelka se nevyčleňuje, svým liberálním a kolegiálním postojem navozuje vysoce kreativní pracovní prostředí školy. Postupem času se z našeho pracovního kolektivu stala parta kamarádů. V průběhu různých školení, seminářů, školních porad, řízených programů a zábavy se vyvinuly spontánní nápady jak pro práci se žáky, tak pro společnou práci i zábavu nás všech. Myslím, že především aktivity na výjezdech nás stmelily. Vždy se těšíme na nové akce, přestože jsme věkově velmi nesourodý kolektiv: od 29 do 69 let. Jako kamarádi se scházíme i mimo školní aktivity ve svém volném čase.)

Jako inspirativní pro školy se jeví další aktivita, a to vzájemné hospitace pedagogů a přebírání role asistenta při těchto hospitacích. Tyto hospitace probíhají ve dvou rovinách:

vzájemné hospitace pedagogů;
hospitace ředitelky školy, které probíhají netradičním způsobem.

Vzájemné hospitace pedagogů, první typ:
Učitel jde kolegovi na hospitaci za účelem sledování nějaké vybrané pedagogické aktivity. Zde učitel sleduje průběh hodiny, žádným způsobem do ní nezasahuje. Po ukončení vyučovací hodiny následuje vzájemný rozhovor o dané vyučovací metodě a o možné aplikovatelnosti v jiné třídě (viz příloha č. 4).
Vzájemné hospitace pedagogů, druhý typ:
Hospitace probíhají na základě vzájemné dohody před vyučovací hodinou, hospitující přebírá roli asistenta pedagoga. Hospitující pedagog v takových hodinách nesleduje přímou práci učitele daného předmětu, tato hospitace je zaměřena spíše na vzájemnou spolupráci, vyzkoušení si role asistenta a práce se žáky v této roli. Učitelé si domlouvají cíl a téma hodiny, jak budou v dané hodině spolupracovat, co bude hlavní náplní práce vyučujícího a co bude ve třídě v roli asistenta vykonávat hospitující. Dohodnou, jaké části hodiny nebo kterým žákům se bude hospitující v průběhu hodiny věnovat. Učitel v roli asistenta zpravidla vnáší do této vyučovací hodiny svoji invenci, zkouší nové postupy při práci s žáky se SVP a také si všímá, jak pracuje kolega, na vlastní kůži si vyzkouší jinou pozici, než na jakou je zvyklý. Takovéto hospitace jsou náročnější na čas, který pedagogové věnují přípravě na hodinu a také následnému pohospitačnímu rozhovoru. Pohospitační pohovor nemá žádný předepsaný formát, pouze stručný formulář jako vodítko, co sledovat, probíhá v přátelské pracovní atmosféře, i když se nevyhýbají konstruktivní kritice, je pro zúčastněné vzájemný pohospitační rozhovor inspirativní (viz přílohy č. 3, které jsou k dispozici v záložce Přílohy - inspirativní).
Hospitace ředitelky školy (ředitelka v roli asistenta pedagoga bez předchozí domluvy):
Na hospitaci jde ředitelka školy, učiteli pouze oznámí, že přijde na hospitaci. V průběhu vyučovací hodiny občas začne pracovat jako asistent pedagoga se žáky, kteří momentálně pomoc potřebují. Jelikož tento typ hospitace ředitelka běžně provádí, nikoho tím nevyvede z míry. Pedagog pokračuje dál ve své práci a rovněž tak žáci. Žáci jsou na takovýto způsob práce zvyklí a průběžně se na ředitelku obracejí s žádostí o pomoc a podporu. V následném rozhovoru s pedagogem probírá jednotlivé kroky, které pedagog v hodině činil. Zároveň spolu s pedagogem věnuje pozornost těm žákům, u kterých v průběhu vyučovací hodiny asistovala.
Hospitace ředitelky školy (ředitelka v roli asistenta pedagoga na základě předchozí domluvy s pedagogem):
Ředitelka na základě předchozí domluvy s pedagogem a vzájemné přípravy na hodinu vstupuje do této hodiny cíleně již jako asistent pedagoga. V mnoha případech tak činí, když učitel probírá nebo procvičuje nové učivo. Ona pak pomáhá slabším žákům lépe učivo zvládnout. Pokud již ve třídě pracuje asistent pedagoga, má možnost vidět, jak by jeho práce ve třídě měla probíhat. Po skončení hospitace následuje klasický rozhovor. Ředitelka a pedagog společně probírají zvolené metody a způsoby práce a také vzdělávací úspěchy žáků ve třídě a třídy jako celku.

Základní škola Lukov, příspěvková organizace, se může pyšnit velmi pozitivními a přátelskými vztahy mezi všemi pracovníky školy. Dominantní roli v celé škole zastává její ředitelka, která dbá o intenzivní rozvoj pozitivních vztahů na pracovišti. Než situace dospěla do stavu, že může sloužit jako příklad dobré praxe, museli pracovníci školy ujít dlouhou cestu naplněnou omyly, neporozuměním, střídáním pedagogů a pracovníků školy, kteří nedokázali nebo nechtěli pracovat pod drobnohledem svých kolegů, nechtěli prožívat jejich každodenní sdílení.

Pro rozvoj další činnosti školy a vzájemných vztahů hledá ředitelka neustále nové impulzy. Ke zjištění klimatu školy využila dotazníkové šetření, pro které použila Dotazník klimatu učitelského sboru (dotazník pro učitele) autorů Petra Urbánka a Martina Chvála, vydaný Národním ústavem pro vzdělávání, 2012. Dotazníkové šetření následně vyhodnotila ve vztahu ke své škole.

Dotazníkového šetření se zúčastnilo všech 12 pedagogů školy. Dotazníky vyplňovali anonymně. Pro zachování anonymity ředitelka nepožadovala žádné bližší informace o pohlaví a věku, jelikož vzhledem k malému počtu respondentů by bylo jednoduché identifikovat autory jednotlivých dotazníků (viz příloha č. 6).

Z vyhodnocení dotazníků jednoznačně vyplývá silná a dominantní pozice ředitelky školy, což pedagogům nebrání, aby byli ve škole spokojení a vážili si přátelského klimatu, který z dotazníku vyplynul.

Pedagogové se v dotaznících jednoznačně vyjádřili, že ředitelka školy usilovně a s plným nasazením pracuje v zájmu školy, je příkladem svým podřízeným, dovede ocenit jejich práci, dokáže jim pomoci v jejich práci pedagoga, ale také dbá na přísné dodržování povinností učitele a režimu školy, sleduje a kontroluje všechno, co učitelé dělají; dokáže ocenit dobrou práci a pochopit jejich osobní situaci a být jim nápomocna, ale také umí použít konstruktivní kritiku a zároveň zdůvodnit, proč práci některého kolegy kritizuje. Pedagogové jednoznačně uvedli, že ředitelka hledí na blaho školy, umí dobře a jasně zformulovat úkoly, které po učitelích vyžaduje, a pevně řídí každou poradu pracovníků školy; velmi často jí neunikne nic, co se odehrává ve škole a mezi učiteli, bedlivě sleduje veškeré jejich aktivity.

Zároveň z dotazníku vyplynulo, že pedagogové vzájemně respektují profesní odbornost a uznávají své kolegy jako odborníky, váží si toho, že mohou na této škole pracovat, navzájem si pomáhají a podporují jeden druhého, jsou mezi nimi přátelské vztahy, převážná většina zná rodinné zázemí svých kolegů. S velkou převahou potvrdili, že je neobtěžuje chování kolegů ani povinná účast na velkém množství schůzí a porad, nezatěžuje je administrativní práce.

Ve vztahu k žákům dotazníkové šetření potvrdilo přesvědčení učitelů, že se k žákům chovají přátelsky a vstřícně, dávají jim důvěru k samostatné práci a podporují jejich iniciativu, jsou ochotni jim pomáhat i mimo vyučovací povinnosti.

Potvrdili také, že občas je povinností mimo vyučování příliš mnoho, ale zároveň výrazně popřeli, že by mimovýukové povinnosti narušovaly jejich vlastní pedagogickou práci.

100% vyloučili možnost, že by se některý z nich choval ke svým kolegům nekorektně nebo že by pedagogický styl některého kolegy komplikoval jejich pedagogickou práci.

Vysoké a intenzivní nasazení pedagogů školy je stálým úskalím a nebezpečím prostředí a klimatu, který panuje na této základní škole. I když dotazníkové šetření ukázalo, že pedagogové mají svou práci rádi, rádi pracují na této škole, ukázalo také, že ředitelka vyžaduje od svých podřízených vysoké nasazení. Z uvedeného lze vyvodit, že výrazným nebezpečím pro poškození pozitivního klimatu školy je unavitelnost pracovníků, kteří pracují neustále na plný výkon a pod tlakem neustálé kontroly. Jsou ohroženi syndromem vyhoření, ale také nebezpečím ponorkové nemoci, neboť jsou každodenně vystaveni intenzivnímu blízkému kontaktu se svými kolegy. Po celou dobu pobytu ve škole nemá žádný pedagog možnost být chvíli o samotě, neboť prostory školy to neumožňují, všude jsou žáci nebo kolegové.

Velkému tlaku je vystavena také ředitelka školy při zavádění nových způsobů a metod práce. Nebezpečí, že při hledání nových způsobů práce sáhne po metodách a formách, které se jeví jako velmi zajímavé a poutavé, špatně však vyhodnotí možnost použití na té které škole. To, že se daná metoda pro konkrétní školu nehodí, se zjistí v lepším případě při zavádění do praxe, v tom horším případě až v průběhu vzdělávacího procesu. Výše uvedený způsob vzájemné komunikace mezi pedagogy uvedené školy představuje právě to riziko. Základním předpokladem pro popsaný způsob vzájemné komunikace a předávání zkušeností mezi pedagogy je, že sami chtějí komunikaci mezi sebou někam posunout. Je zapotřebí, aby se s filosofií nastavenou ředitelkou školy ztotožnili všichni pedagogové a zaměstnanci školy, popsaný způsob komunikace mezi aktéry nelze nařídit žádnou směrnicí. K takovémuto způsobu práce je zapotřebí pedagogy nadchnout, jít jim příkladem, ale hlavně jim poskytnout čas, aby pochopili výhody vzájemné spolupráce a sdílení.

Pokud nastane ideální stav a všichni zúčastnění se ztotožní s výše uvedeným způsobem komunikace, otevře se škole prostor pro výrazné zkvalitnění vzájemných vztahů, prostor pro vzájemné pochopení a sdílení problematiky vyučovacího předmětu či jednotlivých žáků a tříd. Riziko v tomto případě představuje přehnané očekávání a také předpokládání rychlých výsledků.

I když se škola s představenou filosofií ztotožní, bude trvat delší čas, než budou patrny výsledky. Nelze čekat, že u nás to půjde rychleji a lépe, tak to skutečně nefunguje. Je důležité si v rámci vzájemné spolupráce stanovit pravidla pro společnou práci a jednotné působení školy uvnitř i navenek. Stanovená pravidla je třeba vyzkoušet v praxi, případně je dále upravit tak, aby odpovídala společnému náhledu na fungování školy. Velmi důležitý pro stanovení pravidel je jejich soulad a ztotožnění se s nimi všemi pracovníky školy, ne vždy tomu tak je, přestože se na pravidlech společně dohodnou. Tento proces je pro fungování školy velmi důležitý a trvá určitou dobu, než se vše zklidní a ujednotí a všichni pracovníci školy budou působit na účastníky vzdělávání ve stejném duchu.

Uvedený příklad poukazuje na silné a déledobé pedagogické vedení ředitelkou školy. To se projevuje ve sdílené filosofii školy všemi zaměstnanci. Cesta k tomu vede přes systematickou práci s jednotlivými pracovníky např. při vzájemných hospitacích, při společných formálních i neformálních setkáních, ale začíná již při přijímání vhodných pracovníků a důsledném trvání na principech komunikace a spolupráce tak, že ti, kteří se s touto filosofií neztotožňují, školu opouštějí.

Základní škola Lukov ve Zlínském kraji zabezpečuje vzdělávání žáků prvního stupně základní školy. Kapacita školy je 130 žáků, školní družiny 50 žáků. Budova základní školy se nachází 11 km od krajského města Zlín v centru obce Lukov.

Škola se dlouhodobě nepotýká s výraznými výchovnými ani vzdělávacími problémy. Tento pozitivní aspekt má několik důvodů:

malé třídní kolektivy (v průměru 17 žáků) umožňují individuální přístup ke každému žákovi;
většina žáků je z Lukova nebo přilehlé obce Vlčková, kde je v rodinách kladen důraz na tradiční výchovu s hranicemi a pravidly;
obec má silné socioekonomické zázemí s nízkou mírou nezaměstnanosti (pod 2 %);
rodinné klima školy vytváří otevřené vztahy mezi vedením školy, pedagogy, žáky, zákonnými zástupci a veřejností obce.

Koncepce školy je zaměřena na formování pevných základů celoživotního učení s ohledem na individualitu každého žáka a s důrazem na všestranný rozvoj žákových kompetencí. Základní myšlenkou Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání „Lukovská škola“ je propojení života školy se životem obce a její otevřenost vůči všem dětem v duchu Komenského odkazu: Správná škola je pro děti modelem světa, správná škola je pro děti hrou. Cílem školy je vzdělavatelný kultivovaný žák a spokojený rodič.

V rámci vyučování i mimoškolních aktivit pořádá škola řadu projektů ve všech vzdělávacích oblastech. Účastní se mezinárodních programů Globe a Ekoškola, kde byla oceněna jako příklad inspirativní praxe ve skloubení aktivit obou projektů. Žáci školy pravidelně dosahují úspěchů na celostátní úrovni, tři roky po sobě se účastnili mezinárodního finále v matematické soutěži Pangea a klání badatelských týmů Pohár vědy, od roku 2013 do roku 2018 se týmy složené ze žáků školy v tomto klání pravidelně umisťují do 3. místa v mezinárodním finále.

Personál školy je plně kvalifikovaný s profesionálním vztahem k dětem, s vysokou mírou osobní zodpovědnosti a tvořivým přístupem k práci. Škola má personálně obsazeny tyto speciální pracovní pozice: koordinátor školního vzdělávacího programu, logopedický asistent, metodik a koordinátor ICT, metodik prevence, zdravotníci školních zotavovacích akcí a speciální pedagogové.

Ředitelka pravidelně a systematicky sleduje práci pedagogů. Jako hodnoticí nástroj využívá zápisy ze vzájemných hospitací pedagogů a zápisy ze svých vlastních hospitací (viz přílohy č. 3, které lze nalézt v záložce Přílohy - inspirativní a 4).

Dalším evaluačním nástrojem jsou jednání pedagogické rady (příloha č. 2a, b, c), na kterých jsou pravidelně probírány způsoby práce se žáky, jejich úspěchy či neúspěchy, další činnost a podmínky pro fungování školy.

Vzhledem k tomu, že ředitelka je v pravidelném každodenním kontaktu s pedagogy, má jasný přehled o tom, jak každý z nich pracuje. Úzký kontakt s pedagogy a asistenty pedagoga jí umožňuje pružně reagovat na aktuální situace vzniklé v průběhu vzdělávání žáků. Jejím cílem je pedagogický sbor, který dobře pracuje a je spokojen s prostředím a klimatem školy, splnění jejího stanoveného cíle potvrzují výsledky dotazníkového šetření mezi všemi pracovníky školy (viz příloha č. 5a, b). O kvalitní činnosti školy vypovídá rovněž celé vnitřní i venkovní prostředí školy.

Ve výše uvedeném textu je popsána spolupráce ředitelky a pedagogů v jedné neúplné základní škole. Pozorný čtenář jistě může namítnout, že práce v malém kolektivu je něco naprosto jiného než na velké, plně organizované škole. Ano, s tím můžeme souhlasit, pokud si myslíme, že u nás není co měnit a kdyby bylo, tak to nejde, jelikož je nás ve škole hodně. My, autorky výše uvedeného textu, tento názor nesdílíme. Popsané činnosti jsou v určitých částech a momentech přenositelné na každou školu.

Ranní briefingy jsou přenositelné do užšího kolektivu pedagogů souběžných tříd, metodických orgánů či pro práci vedení školy s pedagogy zaštiťujícími konkrétní akci školy.

Vzájemné hospitace pedagogů jsou přenositelné na všechny typy škol a pro pedagogy mohou být velkým pomocníkem a přínosem pro jejich pedagogickou praxi. Tato aktivita vyžaduje podporu ze strany vedení školy v oblasti organizačního zajištění vzájemných hospitací. Vyžaduje také dovednost pedagogů pozorovat výuku a poskytovat kolegovi informativní zpětnou vazbu.

Jistou dávku přenositelnosti a použitelnosti na všech školách má hospitace, kdy pedagog či ředitel pracuje také jako asistent pedagoga. Tento způsob hospitace dává všem pedagogickým pracovníkům i vedení školy bez rozdílu možnost poznat třídu a jednotlivé žáky při práci pod vedením jiného pedagoga. Zároveň to umožňuje bližší poznání práce žáků a vzájemných vztahů mezi nimi. Nezřídka to také odhalí skryté problémy některých žáků, které by se daly ve více početných třídách jen samotným pedagogem obtížně vysledovat, zvláště ve třídách, ve kterých asistent běžně nepracuje. Velkou devízou této činnosti je také posílení vzájemné komunikace mezi zainteresovanými pedagogy, neboť takováto hospitace nemůže proběhnout bez vzájemné spolupráce a přípravy na vyučovací hodinu. V tom spatřujeme největší úskalí při přenosu na velké školy, neboť nelze popřít, že popsaný způsob hospitace je pro pedagogy či ředitele časově hodně náročný a vyžaduje jejich plné nasazení a zaujetí pro pedagogickou práci a také chuť a elán chtít na sobě a své práci něco změnit.

Program školení - Dolní Morava 25. - 26. 3. 2017