Ve školním vzdělávacím programu, na kterém se samozřejmě podíleli učitelé školy, je v kapitole Charakteristika pedagogického sboru mimo jiné uvedeno následující: „Pedagogický sbor je odborně kvalifikovaný, otevřený novým didaktickým přístupům i uměleckým směrům. Učitelé si sami stanovují pravidla pro utváření vzájemných vztahů, kterými se podílejí na definování dlouhodobé představy o podobě školy a ovlivňují tak její celkovou atmosféru.“ Aby tento záměr mohl být naplněn, ředitel plánovitě připravoval změnu v pojetí dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, které je ze zákona o pedagogických pracovnících jejich povinností (příloha č. 1). Tuto povinnost chtěl ředitel přesunout v myšlení a uvažování lidí do sféry, kterou můžeme označit „já chci, já mám osobní zájem“. Také ředitel školy musí být otevřený novým pohledům, umět odhalovat zastaralé způsoby uvažování ve vlastní hlavě a inspirovat tak ostatní, že reformu nepotřebují školy, ale hlavy vyučujících. A při inspekční činnosti byla oblast vedení pedagogických pracovníků a jejich aktivního zapojení do dalšího vzdělávání a podílu na kvalitě školy hodnocena dalším výrokem: „Ředitel systematicky vede pedagogický sbor k participaci na řízení a směřování školy, zapojení pedagogů do utváření výchovně-vzdělávacích strategií a identifikace s nimi vede k naplňování strategií ve výuce.“
Vedení školy se dlouhodobě zabývá efektivností dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Postupně byli jednotliví vyučující mající zájem motivováni k plánování svého profesního rozvoje prostřednictvím plánů osobního rozvoje. Pro efektivitu vzdělávání má nesporný význam dobrovolný přístup pedagogů ke svému osobnostně-profesnímu rozvoji. Toto se pozitivně promítá do vzdělávání žáků využíváním nových vhodných metod a forem práce s ohledem na jedinečnou osobnost každého žáka. Na základě zjištění a poznatků ředitel vypracoval koncept strategického plánu dalšího vzdělávání zaměstnanců v ZUŠ Hostivař. Při uvědomění si všech úskalí, ale také výhod, je tento nastavený koncept přenositelný i na jiné školy (příloha č. 2).
Ředitel školy se zabýval hlavními příčinami obecné neochoty učitelů se dále vzdělávat a definoval pět základních důvodů, které se ve své škole snaží eliminovat. Prvním důležitým momentem je výběr kvalitního lektora, který má lidem co říct a také ví, jak to říct, což vyústilo v druhou příčinu neúspěšného vzdělávání a tím je způsob prezentace. Další příčinou je nedostatek času v rámci školení na prezentovanou oblast. Jako čtvrtou oblast definoval pocit vlastní dokonalosti (nedostatečné sebereflexe) zúčastněných a v neposlední řadě je to absence lídra. Nejdůležitější dílčí předpoklad úspěchu je znalost lidí a vědět, jak s nimi vycházet. Významným momentem bylo a stále je přivést učitele k tomu, že to, co dělají, dělají pro sebe.
Ředitel při pojetí DVPP vycházel ze čtyř premis, kterými byly a jsou státní dokumenty, z pojetí kvalitní školy z Kritérií hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání České školní inspekce a Kariérního řádu (Ten byl prioritou MŠMT pro rok 2017. Návrh novely zákona však neprošel Poslaneckou sněmovnou.), ze kterého se inspiroval standardem učitele (příloha č. 3). Rozvíjení oblasti DVPP mělo samozřejmě vliv i na styl vedení školy, který ředitel po uvážlivém rozhodování postupně přeměňoval v nový participační systém řízení. Po zralé rozvaze zrušil uměleckou radu jako nepodnětný a nepružný poradní orgán a ponechal pouze vedoucí jednotlivých oddělení s danými kompetencemi. Vedle toho inspiroval pedagogy k vytváření tzv. pracovních skupin na konkrétní aktuální téma, které je nutné řešit. Tyto skupiny vznikají i na základě iniciativy vyučujících, což znamená již zmiňovaný pokrok a dílčí úspěch při vedení pedagogického sboru a posun v myšlení lidí. Další skupiny vznikají i v návaznosti na osobní plány profesního rozvoje při zjištění shodných okruhů, v čem se chtějí zlepšit, co chtějí dále rozvíjet. Znovu je důležité připomenout, že kvalitní učitel a jeho osobní růst přináší zisk nejen jemu, ale také škole. Se vším souviselo nastavení funkčních procesů řízení s vytyčením krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých cílů rozvoje školy.
Před zahájením trendu participujícího řízení školy ze strany pedagogů byl ředitelem každému učiteli zaslán osobní motivační dopis s odkazem na předpokládaný kariérní řád (příloha č. 4). Poté následoval výjezdní pětidenní workshop (WS) učitelů ve wellness hotelu. Při realizovaných aktivitách směřujících k motivaci lidí a jejich zájmu na svém profesním a osobnostním rozvoji kladl důraz na důstojnost všech zúčastněných a podnětnost zvoleného místa konání. Smyslem celého počínání bylo, aby učitelé sami dospěli k poznání o důležitosti dalšího vzdělávání a přišli na to, že je potřeba se dále vzdělávat.
Všichni individuálně a hlavně dobrovolně absolvovali test osobnosti MBTI, který měl nesporný přínos pro sebepoznání každého z nich. Před samotným testem byli ředitelem – koučem – upozorněni na následující doporučení:
- Odpovědi na otázky nebo situace neznamenají ani horší, ani lepší výsledek.
- Nesnažte se proto hledat nějaké správné odpovědi, jak by to asi mělo být.
- Odpovídejte upřímně, víceméně intuitivně, sami za sebe.
- Pokud myslíte, že platí obě varianty, rozhodněte se pro tu, která vám více vyhovuje, nebo naopak vynechejte tu, jež vám více nevyhovuje.
Během čtyř dnů hovořil v rámci koučování s každým cca jednu hodinu. V průběhu rozhovorů je velmi důležité neztratit důvěru respondenta – učitele (příloha č. 5, příloha č. 6). Kouč, který se souhlasem respondentů si činí poznámky, si musí být neustále vědom toho, že důvěra je na prvním místě. Tato nová role, i když ne zrovna obvyklá, byla velmi náročná pro ředitele školy, který se musel oprostit od své funkce a v žádném případě nesměl projevit reakce jako ředitel. Aby ředitel školy dělal kouče, není zrovna vyhovující a také není přenositelné na jiné školy.
Všemu předcházela nezbytná pečlivá a promyšlená příprava ředitele školy, jenž se v době WS změnil do role kouče (pedagogické pracovníky koučoval), ve které se musel oprostit od role ředitele z několika důvodů. Jedním z nejdůležitějších faktorů je získat důvěru lidí. Dalším podstatným faktorem pro kouče je striktně dodržovat, aby se informace získané v roli kouče nepromítaly do vztahu ředitele a učitele. Přínosem bylo, že na konci WS každý z účastníků (pedagog) znal své silné stránky, ale také slabé. Toto byl základ pro další cílený rozvoj jednotlivců. Následně po návratu do školy zpracovávali plán profesního rozvoje učitelů na základě podkladů, které vyplynuly z realizovaných kurzů. Prvním poznatkem ředitele školy bylo, že se cca o 50 % zlepšily vzájemné vztahy mezi pedagogickými pracovníky, projevovala se větší důvěra ve vzájemnou spolupráci. Vyučující se sami iniciativně začali scházet a diskutovat o tom, v čem se budou vzdělávat. Samostatně vytvářeli skupiny v příbuzných tématech vzdělávání (např. výtvarný obor, literárně-dramatický obor, jednotlivá studijní zaměření nebo skupina příbuzných studijních zaměření v hudebním oboru, hodnocení žáků). Učitelé, kteří se aktivně zapojili do trendu aktivní vzájemné spolupráce, představují při jednání pedagogické rady s využitím powerpointové (maximálně pětiminutové) prezentace ostatním, jak a v čem se posunuli za uplynulý školní rok. Ani jednu z informací, které ředitel od učitelů získal (jako kouč), nikdy dále nepoužil ve funkci ředitele školy.
Toto se uskutečnilo ve školním roce 2014/2015 – v době, kdy se v pedagogické společnosti intenzivně jednalo o kariérním řádu, na jehož realizaci chtěl být ředitel se svými pedagogy připraven. V následujícím školním roce byly vytvořeny nové plány s pozměněným názvem osobní plány profesního rozvoje (příloha č. 7). Toto byl velmi důležitý krok. Změna původního názvu profesní plány osobního rozvoje znamenala, že důraz je kladen na celkovou osobnost vyučujícího, ne pouze na jeho profesní rozvoj. A rovněž byly promyšleně vytvořeny podklady k realizaci plánu. Následovala další společná akce, opět výjezdní, do stejného místa a tentokrát se záměrem projednávat cíle školy se znalostí prostředí školy a identifikovat slabá místa. Tento přístup není o tom chválit aktivní nadšence, ale o využití jejich pozitivní motivace. Všechny uváděné aktivity jsou stále striktně dobrovolné. I přes prozatímní padesátiprocentní aktivní zapojení pedagogů ředitel není a nemůže být pesimistou, musí pokračovat dále s pozitivním přístupem a být si vědom, že celý tento proces aktivního zapojení pedagogických pracovníků do dalšího vzdělávání je běh na dlouhou trať. Pedagogové se postupně zajímali o vlastní práci svých kolegů také prostřednictvím vzájemných hospitací. Svou činnost systematicky vyhodnocovali spolu s ředitelem školy a snažili se hledat vhodné cesty pro svůj další rozvoj prostřednictvím cíleného dalšího vzdělávání, vzájemných konzultací, samostatným vytvářením oborově a tematicky analogických pracovních skupin. Všechny tyto postupně realizované aktivity byly velmi přínosné v období od března 2020, v době distanční výuky, kdy bylo důležité zorientovat se v nových podmínkách a s dobrou znalostí personálních i materiálních podmínek nastavit priority k úspěšnému zvládnutí nového dosud nerealizovaného způsobu výuky.
V období příprav se učitelé s ředitelem scházeli každý den a vedli strukturované diskuze o tom, jaké výhody nám všem, pedagogům i žákům, může tato doba přinést. Společně se zabývali také tím, co se můžeme nebo také musíme naučit, v čem a jak se můžeme posunout a co z toho můžeme využít pro zvýšení kvality vzdělávání v budoucnu při běžné výuce. V tomto ohledu byl velmi důležitý segment managementu, jak reagovat na změny s využitím dosavadních zkušeností a nově získaných informací. Do všeho dění se po impulzu ředitele školy vyučující aktivně zapojili. Jednoznačně se projevilo, že není možné jen založit nějaké „Teamsy“ nebo Google Classroom a pedagogům říct: „Od zítřka učíme distančně.“ Učitelé musí uvěřit, zvnitřnit, že to co dělají, dává smysl. Na začátku pandemie byly s učiteli nejprve nastaveny společné principy, na kterých bude distanční výuka probíhat. Ze společného úsilí vznikl prvotní materiál Desatero distanční výuky na ZUŠ Hostivař k realizaci distanční výuky (příloha č. 8). Následně byli rodiče seznámeni s plánovanými aktivitami nebližších týdnů. Po čtrnáctidenních pečlivých přípravách bylo žákům nabídnuto distanční vzdělávání. Po prvním týdnu si tuto skutečnost uvědomili a vzniklou situaci začali vnímat jako příležitost k proměně zažitých stereotypů. Ve chvíli, kdy učitelé vzali nutnost distanční výuky za svou, nebyl už problém zahájit intenzivní proškolování. Ve druhém týdnu absolvovali intenzivní kurz na práci s digitální platformou Google Classroom. Výběr této platformy vycházel ze zjištění, jaké platformy jsou nejpoužívanější v základních školách, které navštěvují žáci ZUŠ Hostivař. Tímto krokem chtěli zamezit zatěžování žáků i jejich rodičů dalším systémem. Po proškolení byl u všech oborů a předmětů zaveden jednotný komunikační systém směrem k žákům a rodičům. Společné snažení pak znamenalo, že pedagogové pracovali sami bez potřeby vnější motivace či příkazů ředitele školy. Následovalo velmi intenzivní, několikatýdenní povinné školení „Respektovat a být respektován“ s aktuální tematikou přístupu k dětem a jejich hodnocení. Dále následovaly dobrovolné semináře s navazující problematikou hodnocení žáků „Hodnotové vzdělávání C. Mooney“ se skoro padesátiprocentní účastí pedagogického sboru. Nově nabyté poznatky znamenaly změnu v přístupu k pololetnímu i závěrečnému hodnocení žáků. Na základě těchto zkušeností a změn v zažitých paradigmatech hodnocení žáků v uměleckém vzdělávání probíhalo pololetní i závěrečné hodnocení žáků formou sebehodnocení. Bylo založeno na komplexně zpracovaném dotazníku, který si žáci vyplnili sami, své znalosti a dovednosti vyhodnotili a nad výsledky se pak sešli se svými učiteli k posouzení. Tento následný dialog byl nejcennějším momentem přechodu od hodnocení k sebehodnocení žáků.
Pro všechny participující na nastavení systému distanční výuky bylo povzbudivé, že MŠMT využilo text školy Desatero distančního vzdělávání na ZUŠ Hostivař pro vytvoření a vydání prvního manuálu pro ZUŠ v České republice. Tento fakt znamenal v dalším období velmi mnoho tím, že jejich intenzivní práce byla inspirativní a došla uznání.
Co se však projevilo jako zcela zásadní, bylo zjištění, že v době krizového managementu je úloha ředitele nezastupitelná a jím vhodně využívané principy leadershipu mimořádně efektivní. Také se ukázalo, že krizový management lze ovšem aplikovat pouze po určitou omezenou dobu, po které je žádoucí plynule přejít k delegování, což se v personálních podmínkách školy podařilo a každý nesl svůj díl odpovědnosti. Aktivita a zapojení učitelů se odvíjela od prvotního motivačního setkávání v prvních dnech uzavření škol. Společným sestavením zásad (priorit) distančního vzdělávání hned na začátku pandemie došlo k určitému ukotvení a stabilizaci v pedagogickém sboru. Těmto prioritám pak byly podřízeny veškeré následující kroky bez obav, jak bude výuka probíhat v následujícím období. Celý pedagogický sbor byl na proměnlivost ministerských opatření připraven a vyučující nemuseli své přístupy radikálně měnit. Společně nastavená pravidla byla pro učitele určitý „maják“, jímž se řídili a řídí, a pro rodiče žáků ze ZUŠ Hostivař záruka „předvídatelnosti“, což se ukázalo jako velká hodnota pro podporu rodičů, kteří v chaotickém období oceňovali, že alespoň někde je nějaká jistota. Ve školním roce 2020/2021 bylo po zkušenostech původní „desatero“ zredukováno na pět principů, kterými se všichni řídili celý školní rok:
- Zdraví a životy dětí a učitelů – nic není důležitější
Žádné koncerty, představení, kulturní nebo školní akce nestojí za to, aby lidé riskovali životy a zdraví.
- Jakýkoliv kontakt s dětmi – i kdyby se zrovna nic nenaučily
Podstatné je slovo „jakýkoliv“, protože děti mnohdy nepotřebují další učivo, úkoly a testy, ale vyslechnutí, pochopení, sdílení pocitů a podporu.
- Nezatěžovat rodiče – mají spoustu jiných starostí, než je ZUŠ
Situace mnohých rodin je složitá a ZUŠ by jim neměly v současnosti přidělávat starosti. Měly by do rodin přinášet spíše rozptýlení, radost, příležitost k podpoře samostatnosti, společným aktivitám apod.
- Opravdu se něco naučit – i v této době lze dělat pokroky
Není třeba rezignovat na vzdělávací cíle, je mnoho kompetencí, které lze i v této době u dětí rozvinout.
- Sebevzdělávání – nebát se změny
Tato doba je skvělou příležitostí stát se dětem partnery a učit se společně s nimi.
Pro získání zpětné vazby o probíhající distanční výuce, k probírání nejrůznějších témat vztahujících se ke vzdělávání v ZUŠ, k řešení případných problémů, k upřesnění možných nejasností či sdělování doporučení k možnému zefektivnění byl ředitel školy pravidelně jeden den v týdnu od 18:00 do 19:00 hodin k dispozici prostřednictvím nově zřízeného kanálu na sociální síti „Volejte řediteli ZUŠ“. Čas byl zvolen s ohledem na zaměstnanost a vytíženost rodičů v průběhu dne. Tyto rozmluvy řediteli doplňovaly informace získané z virtuálních hospitací. Stejný servis byl otevřen i pro učitele „Volejte svému řediteli“, kdy je ředitel ve stejný den dopoledne před výukou od 11:00 do 12:00 hodin k dispozici učitelům. Návštěvy jsou dobrovolné a připojuje se pouze ten, kdo potřebuje nějakou radu nebo informaci. Vedle virtuálních hospitací a rozhovorů s rodiči se ředitel školy zajímá o poznatky učitelů z distanční výuky také realizováním osobních rozhovorů podle jednotné sady zjišťujících otázek:
- Zhodnocení dosavadního přístupu učitele, podpora silných stránek pozorovaných při virtuálních hospitacích.
- Kdybyste měl vybrat jednu věc, na kterou jste hrdý (pyšný), že jste za toto období dokázal, která by to byla?
- Co si myslíte, že by bylo dobré si z distančního období odnést do prezenční výuky, jaké věci z oblasti provozu i pedagogiky by bylo dobré zachovat i do budoucna?
- Co bylo pro vás osobně při distančním vzdělávání nejobtížnější?
- Jaký vidíte posun u sebe v otázce hodnocení žáků?
- Co se v této věci chystáte změnit přímo ve výuce?
- Co jste si v tomto roce uvědomil (z tématu hodnocení žáků) ve vztahu ke zkušenostem získaným ve studiu na konzervatořích, pedagogických fakultách apod.?
- Jak by podle vás mohla vypadat naše škola v roce 2030 – co byste si přál, aby se ve škole změnilo?
- Ocenění přístupu učitele k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami.
- Jak hodnotíte právě uskutečněná školení?
- Jaké momenty jste ze školení již využil při práci s žáky?
- Co byste se mnou rád probral a já jsem se na to nezeptal?