Náměty a inspirace > Příklady inspirativní praxe > Tajemství zdravého školního klimatu: mezi promyšlenými postupy a intuicí

Tajemství zdravého školního klimatu: mezi promyšlenými postupy a intuicí

Záměrem tohoto příkladu inspirativní praxe je popsat a nabídnout širokou škálu opatření a aktivit, kterými vedení Gymnázia Žďár nad Sázavou (GZnS) podporuje a rozvíjí školní klima. Škola byla vybrána na základě výsledků šetření ČŠI, studia školních dokumentů a v neposlední řadě i doporučení zástupců regionálních školských zařízení. Za silnou stránku gymnázia je, vedle jiných, považováno zejména školní klima. Mezi profesionální postupy, kterými vedení školy klima podporuje, patří organizování celé řady více či méně formálních akcí, řízení promyšlené autoevaluace, realizace vnější evaluace, delegování pravomocí, podpora otevřenosti školy a participace žáků na jejím řízení či úprava fyzického prostředí. Popis vybraných aktivit, ukázky školních materiálů a inspirativních dotazníků pro žáky, rodiče a pracovníky školy jsou součástí příloh příkladu inspirativní praxe. Velká pozornost je věnována výběru nových pracovníků, jejich adaptaci a stejně tak i formování nových třídních skupin. Důležitým principem rozvoje školního klimatu je podpora partnerských vztahů jak mezi všemi zaměstnanci školy, tak i mezi žáky a učiteli. K udržení takových vztahů přispívají nejen úspěšně realizované aktivity, ze kterých nabízíme záměrný výběr, ale především profesionální – uvědomované i intuitivní chování všech členů vedení školy.

Školní klima je chápáno jako relativně stálá kvalita školy, která se vytváří na základě kultury školy, sociálních vztahů, personálního složení a ekologických aspektů (Grecmanová et al., 2012), a je možné jeho vybrané charakteristiky diagnostikovat pomocí řady kvantitativních nástrojů i kvalitativních postupů. Různorodé definice školního klimatu obvykle zahrnují nejen sociální klima, ale i jiné aspekty školy, jako např. její fyzické prostředí či vztahy s vnějšími subjekty. V definicích „dobrého“ či „zdravého klimatu“ bývá zdůrazňováno bezpečné, respektuplné a estetické prostředí a vztahy, které přispívají k učení se žáků, k pocitu sounáležitosti a angažovanosti žáků, učitelů i vnějších subjektů. Podpora takového klimatu je součástí pedagogického vedení, neboť má vliv na hlavní procesy ve škole (Lazarová, Pol, & Sedláček, 2015). Zaměřujeme se tedy na to, jakými mechanismy vedení školy podporuje školní klima a vzájemné vztahy tak, aby byly vnímány jako partnerské a prosociální, aby přispívaly k rozvoji spokojenosti, sounáležitosti, angažovanosti, spolupráce a zejména procesů učení.

V této části nabídneme přehled formálních opatření, neformálních aktivit i způsobů chování vedení školy, kterými podporuje školní klima. Nejprve uvedeme strukturovaný přehled všech opatření, které se nám podařilo za využití níže zmíněných postupů identifikovat, a z nich pak vybíráme, detailněji popisujeme a v přílohách nebo autentickými výpověďmi dokladujeme ty, které se nám zdají být jedinečné, inspirativní a přenositelné do jiných škol a školských zařízení.

Indikátory (ukazatele) chápeme jako konkretizaci popisu zvoleného kritéria, tedy v našem případě kritéria zdravého školního klimatu. Vycházíme přitom z výše zmíněné specifikace, resp. definování toho, co si vlastně lze pod pojmem „školní klima“ představit. V tomto případě tedy budeme popisovat a dokladovat, že, resp. jakým způsobem:

a) vedení školy věnuje cílenou pozornost poznávání školního klimatu a vytváří (využívá) k tomu určité nástroje;

b) vedení školy podporuje zdravé školní klima tvorbou formálních pravidel, na jejichž tvorbě i revizi se podílejí všechny subjekty školy;

c) vedení školy podporuje zdravé školní klima formálními pravidelnými či jednorázovými akcemi a opatřeními a jejich efekty vyhodnocuje;

d) vedení školy podporuje zdravé školní klima neformálními akcemi a vlastním intuitivním chováním.

Se záměrem poznat a dokladovat indikátory jsme využili celou řadu postupů, které popisujeme v následující části

V této části se nejprve zaměříme na způsoby, jakými vedení školy poznává školní klima, poté popíšeme různé postupy, opatření a akce, které podporují školní klima a jsou ukotveny na institucionální, resp. organizační úrovni, a nakonec si všimneme i zcela neformálních a spíše intuitivních způsobů chování a jednání, která se zdají být základním kamenem úspěchu.

Zdá se, že jednou ze silných stránek popisované školy, resp. vedení školy je kontinuální snaha získávat informace o životě ve škole a vytvářet si k tomu účelu řadu nástrojů. Opatření, která rozvíjejí nejen kvalitu školy, ale zvyšují i spokojenost a pohodu všech pracovníků i žáků, jsou založena na konkrétních datech a informacích z různých zdrojů. Vedení školy proto chce poznávat pocity a názory všech subjektů školy prostřednictvím rozhovorů a dotazníků. Některé z dotazníků zjišťujících školní či třídní klima jsou dostupné na internetových stránkách projektu Cesta ke kvalitě i v tištěných verzích (Chvál et al., 2012).

Ředitel školy však mimo využívání již hotových nástrojů vytváří vlastní dotazníky (nebo upravuje dostupné dotazníky) na základě aktuálních potřeb školy. Má tak k dispozici baterii dotazníků a škál pro učitele, žáky a rodiče, kterou vyvíjel řadu let. Některé z nich mohou být dobrou inspirací pro jiné školy a školská zařízení, proto je zveřejňujeme v přílohách:

Dotazník pro žáky víceletého gymnázia I (příloha č. 1).
Dotazník školního klimatu pro žáky gymnázia (příloha č. 2).
Dotazník o chování – se zaměřením na šikanu (příloha č. 3).
Dotazník pro hodnocení spokojenosti studentů se školou, včetně návrhu na práci s výsledky (příloha č. 4).
Dotazník pro žáky víceletého gymnázia II (příloha č. 5).
Dotazník na kvalitu vedení – pro učitele (příloha č. 6).
Dotazník pro rodiče (příloha č. 7).
Dotazník spokojenosti pro pracovníky školy (příloha č. 8).

Dotazníky nejsou administrovány pravidelně, zhruba jedenkrát za dva roky ředitel školy dotazuje maturanty, kteří jsou obvykle hodně otevření a znají školu ze všech žáků nejlépe, a stejně tak často se doptává nově nastupujících žáků v prvních ročnících. Rodiče jsou žádáni o vyplnění dotazníku zhruba jednou za čtyři roky a asi jedenkrát za tři roky vyplňují dotazník učitelé. Obvykle jsou však dotazníky využívány dle aktuální potřeby (již po dobu 10–15 let) a ředitel školy postupně mění některé položky podle toho, na co se chce zaměřit především. Což však, na straně druhé, s sebou přináší jistou nevýhodu, pokud by vedení chtělo výsledky po nějaké době porovnávat; nicméně pozitivní změny lze zaznamenat. Dokladem dobrého klimatu je výpis z autoevaluačního šetření (v rámci projektu Cesta ke kvalitě), ve kterém mohla škola porovnat své výsledky v jednotlivých indikátorech s výsledky ostatních škol (příloha č. 9). Předpokladem úspěšného sběru dat je, podle ředitele školy, zajištění bezpečí pro všechny (anonymní sběr dat) a odvaha vyžádat si informace a připomínky k práci vedení školy.

S výsledky dotazníků seznamuje vedení školy všechny pracovníky na poradě, kde je lze v týmu interpretovat, diskutovat a navrhovat opatření. Zástupce ředitele seznamuje s výsledky rodiče na setkáních s Radou rodičů, učitelky zodpovědné za činnost rady studentů seznamují její členy na svých schůzkách a ti předávají data na úroveň tříd. Někdy vedení školy zveřejňuje výsledky na nástěnkách ve volných prostorách školy nebo na webu školy. Výsledky a vyhodnocení dotazníků jsou také součástí Sebeevaluační zprávy (příloha č. 10), kterou vedení školy jednou za dva roky zpracovává pro svého zřizovatele a pro členy rady školy. S touto zprávou jsou zaměstnanci školy seznamováni během úvodní provozní porady v přípravném týdnu v srpnu. Návrhy na opatření vzešlé z dotazníků jsou pak součástí Akčního plánu (příloha č. 11) na období následujících dvou let a odrážejí se do stanovení priorit školního roku (obvykle 4 až 5 priorit). Dotazníková šetření jsou rovněž významným podkladem pro hodnocení Českou školní inspekcí a zřizovatelem školy.

I když vedení školy věnuje značnou pozornost dotazníkovým šetřením, neznamená to, že opomíjí vedení rozhovorů se všemi pracovníky školy. Evaluační rozhovory s učiteli se konají jedenkrát za dva roky a trvají minimálně 60 minut. Ředitel školy má vypracovanou autoevaluační strukturu, která slouží jako podklad pro vedení rozhovorů (příloha č. 12).

Za důležité však vedení školy považuje především pozorování dění ve škole – mít „otevřené oči a uši“, nebát se chodit mezi lidi, nahlížet do kabinetů, mluvit s lidmi neformálně, ptát se, usmívat se, a tím vzbuzovat důvěru a podporovat bezpečí.

Myslím si, že pan ředitel má celkově dobrý přehled o tom, jak kdo působí na žáky, a celkově. Že to není jen z těch dotazníků a pohovorů, ale že to tak umí „číst“ v té atmosféře, která je mezi lidma, co si lidi říkají o sobě, poslouchá okolí. Chodí po škole a má oči otevřené, zajímá se (z ohniskové skupiny s pracovníky).

Zajištění „toku“ informací nejen směrem k vedení, ale i mezi učiteli a od vedení směrem k učitelům, žákům a rodičům je jednou ze základních podmínek spokojenosti a zdravého klimatu. Proto se v případě náznaků neotevřeného vyjadřování nespokojenosti mezi učiteli organizují neformální (dobrovolné) schůzky vedení s učiteli, na kterých je možné vyjasnit a diskutovat některá nedorozumění a případné dezinformace. Komunikace e-mailem mnohdy nestačí.

Nejhorší je „šum ve škole“, který se musí podchytit. Některé polopravdy se k učitelům donesou i z města a pak se tady něco potichu povídá mezi učiteli … zrovna ve středu bude neformální porada, kdo chce, může přijít a říct, co slyšel nebo co se mu nelíbí … je důležité umět vést rozhovor s těmi, kteří vyjadřují nespokojenost nebo vypadají jako pasivní odpůrci (zástupce ředitele).
… poznám, když jde po škole nějaká „šuškanda“, něco se jim nelíbí… obvykle se to pak otevírá na poradách … lidé klidně za mnou mohou kdykoliv přijít a přicházejí, jsou kritičtí, nebojí se mi nic říct … mám taky pár dobrých kamarádů ve sboru, těch se opakovaně ptám i na to negativní, oni mi to sami řeknou (ředitel školy).

Zajímavým nástrojem pro získávání zpětné vazby a připomínek k chodu školy jsou také deníky, do kterých učitelé zapisují průběh rodičovských sdružení, stížnosti a dotazy rodičů. Tyto informace ze všech tříd pak souhrnně zpracovává zástupce ředitele a informuje rodiče na jejich příštím setkání a oficiálně také Radu rodičů o případných opatřeních. Také prostřednictvím webu školy mají všichni lidé možnost anonymně připomínkovat práci školy a v neposlední řadě mohou žáci své náměty i „bolístky“ sdělovat prostřednictvím schránky důvěry.

Je zřejmé, že i využívání dotazníků, jejich vyhodnocování a prezentaci výsledků lze považovat za formální postupy. Je však také možné uvést školní dokumenty, ve kterých je školní klima zmiňováno a v nichž jsou více či méně detailně vyjasněny priority, resp. potřeby týkající se rozvoje školního klimatu. Jde např. o již zmíněné Sebeevaluační zprávy (výsledky dotazníků), Akční plány zpracované vždy na období dvou let (výsledky dotazníků a opatření), Strategie řízení školy (výsledky dotazníků, systém pracovních týmů, popis „image školy“). Mezi další důležité dokumenty školy, které formálně stojí v základech dobrých mezilidských vztahů, je Koncepce řízení lidských zdrojů a promyšlený, s učiteli diskutovaný Vnitřní platový předpis odrážející velké úsilí o spravedlnost v odměňování (příloha č. 13). Součástí posledně zmíněného dokumentu jsou transparentní, s učiteli diskutovaná a asi jednou za tři roky aktualizovaná Kritéria odměňování. Podklady pro odměňování jsou čerpány z podkladů od zástupců ředitele, vedoucích předmětových skupin a pracovních týmů, z hospitačních záznamů ředitele, z různých dokumentů a analýz výsledků i ze sebehodnocení učitelů. Odměňována je snaha o zvyšování kvality výuky (inovování výuky, alternativní metody, výsledky vzdělávání – olympiády, maturity, testy apod.) a také konkrétní činnosti nad rámec výuky, nejpozději do tří měsíců od splnění úkolu. Každý učitel dostává písemný záznam o svém ohodnocení.

Je třeba zmínit i instituce, jejichž dobré fungování významně přispívá k rozvoji partnerství ve škole, k participaci, spoluodpovědnosti a také pocitu sounáležitosti. Jde především o dobře fungující radu studentů, radu školy a Radu rodičů. Tyto instituce neplní ve škole pouze formální funkci, ale velmi aktivně participují na celé řadě akcí, vyjadřují se k mnohým záležitostem školy, přicházejí s náměty. S Radou rodičů spolupracuje zástupce ředitele školy, připravuje pro ni podklady, organizuje „výjezdní zasedání“, na kterém se mohou její členové více poznat a navázat spolupráci. Za komunikaci s radou studentů je odpovědna pověřená učitelka školy, která se stává „mezičlánkem“ mezi vedením a žáky. To však v žádném případě neznamená, že vedení nejedná přímo se zástupci rady studentů. Poslání rady studentů je jasně vymezeno (příloha č. 14), její činnost však řídí sami žáci.

Dobré klima je podporováno tradičními akcemi školy, jako jsou školní ples, adaptační kurzy typu GO! pro nově se tvořící třídy, zájmové kroužky, v nichž se mají možnost setkat žáci napříč všemi ročníky, Street Art, anglické divadlo, maturitní ples, Pecha kucha night, akce Přiveď babičku a dědečka do školy, filmový klub, volby nanečisto, Suit up den, školní galerie, školní akademie, mikulášská besídka apod. (viz web školy). Množstvím různých akcí se tato škola možná nijak zvlášť neodlišuje od jiných, důležité však je, že na organizování všech těchto akcí se významnou měrou podílí rada studentů a ostatní žáci ve spolupráci s učiteli. Také adaptační kurzy pro první ročníky připravují žáci starších ročníků a stejně tak si žáci navzájem pomáhají v případě neúspěchu – doučování je organizováno také radou studentů, ale probíhá i neformálně v rámci tříd. Zájemci se mohou hlásit u zástupců rady studentů, na facebooku apod. Vyučující v hodinách pak motivují šikovné a ochotné studenty, aby si doučování vyzkoušeli. Jde o aktivitu studentů, která je vedením a učiteli podporována, není však vyhodnocována.

… máme takovou komunitu. Vnímáme to proto, že se jako studenti dost často potkáváme na těch akcích, které jsou organizovány jak ze strany vedení, rady studentů… Máme možnost se vídat napříč ročníky (z ohniskové skupiny se žáky).

My v prváku jezdíme na adaptační kurz GO!, kde jsou i starší studenti. Tito studenti mají zájem seznámit nás s tím, jak to tady funguje, stmelit náš kolektiv, seznámíme se i s nimi. Řeknou nám třeba i o učitelích, jak kdo učí, na co se připravit... (z ohniskové skupiny se žáky).

Zájmové kroužky jsou zdarma a jako lektoři se na nich podílejí i sami žáci, kteří mají co nabídnout. V rámci badatelského centra školy vedou dva žáci pravidelný kroužek „robotiky“ a za tuto činnost jsou finančně odměněni. Nepravidelně pak probíhají setkání kroužků „teraristiky“ a „optických měření“. Jde o spolupracující skupiny žáků, kteří bezplatně nabízejí své znalosti a zkušenosti spolužákům, návštěvám školy a širší veřejnosti v rámci různých akcí, případně participují na výuce v daném tématu.

Zvláštní pozornost zaslouží osvědčený vzdělávací program s názvem Vzdělávat se lze v každém věku (VKV). Škola podporuje svou otevřenost navenek a dobré vztahy mezi učiteli navzájem a učiteli i širší komunitou tím, že organizuje vzdělávací semináře pro zájemce z okolí. Lektory v těchto seminářích jsou učitelé školy, jednu z přednášek realizují i žáci školy. Přehled vzdělávacích témat v jednom z ročníků je v příloze č. 15.

Mimo tyto tradiční akce podporuje vedení školy celou řadu příležitostných či jednorázových aktivit, na kterých spolupracuje celá škola (např. restaurace sochy před školou, sochařský workshop, charitativní sbírky apod.). Příznivé dopady na školní klima mají i některé další tuzemské i mezinárodní projekty a v jejich rámci (i mimo ně) realizované zájezdy či exkurze, které podporují profesní růst učitelů a propojují mezi sebou nejen učitele, ale i učitele a žáky.

Mezi „organizačně ukotvené“ postupy patří i výběr pracovníků. Vedení školy věnuje výběru a adaptaci nových pracovníků velkou pozornost, neboť věří tomu, že základem zdravého školního klimatu je dobrý pracovní kolektiv. Součástí výběrového řízení je „neformálně vedený“ rozhovor i ukázka výuky, důležité jsou reference. Ne náhodou je 70 % učitelů bývalými žáky školy – mají k ní dobrý vztah a někteří učitelé je už znají. Metodický postup pro výběr a adaptaci pracovníků je v příloze č. 16.

Ve snaze podpořit zdravé klima školy věnuje vedení školy pozornost nejen formálním postupům a akcím stmelujícím kolektiv, ale také fyzickému prostředí školy. Učitelé i žáci vyjadřují spokojenost s vybavením školy (laboratoře, badatelské centrum, výpočetní technika, učební a sportovní pomůcky apod.). Do úprav prostředí ve škole i jejího okolí jsou zapojeni žáci i učitelé. Rada studentů zřídila a stará se o provoz školního klubu, kde mohou žáci trávit volný čas, společně s učiteli se starají o „galerii“ na chodbách školy, „relaxační koutek“, terária se zvířaty umístěná na chodbě školy apod. Fotografie některých zákoutí školy jsou v příloze č. 17. Žáci mají umožněný volný pohyb po škole, mohou ve školním klubu a ve studovně využívat počítače s připojením k internetu, navštěvovat knihovnu a dle slov zástupkyně ředitele školy „děti sem chodí rády, setrvávají ve škole déle, než musí, nechce se jim ze školy, čekají tu na autobusy, mají tady svá místa pro setkávání…“.

Sounáležitost žáků i učitelů ke škole je podporována tradicemi, rituály (některé z uvedených akcí jsou již „ritualizované“) a symboly školy. Mezi ně patří logo školy (viz webové stránky školy), vlajka školy vyvěšovaná po dobu významnějších událostí, příležitostně jsou k dispozici i trička a mikiny školy.

Zdá se, že téměř všechny postupy, akce či materiály uvedené výše jsou s většími či menšími úpravami dobře přenositelné do jiných škol a mohou sloužit jako inspirace pro rozvoj zdravého školního klimatu. V další části se dostáváme k mezilidským vztahům, které jsou pilířem zdravého školního klimatu, a zkušenosti s jejich rozvojem jsou možná v mnohém jen obtížně přenositelné, neboť souvisejí s „osobnostním nastavením“ všech aktérů. Jak tedy vedení školy podporuje mezilidské vztahy ve škole?

Typické pro školu a důležité pro dobré školní klima je setkávání lidí mimo výuku a organizace celé řady neformálních akcí, kterých se (dobrovolně) zaměstnanci školy účastní. Společně se slaví narozeniny, jezdí se na výlety, každý první pátek v měsíci učitelé organizují „posezení u kávy“ otevřené všem zájemcům. Důležité je, že do týmu učitelů rovnocenně patří i nepedagogičtí pracovníci školy.

Je to nejen o vedení, ale i o dobrých duších tady. Musí zde být někdo, kdo tyto věci, akce zorganizuje, bez nich by to neproběhlo (z ohniskové skupiny s pracovníky).

Učitelé oceňovali přátelské vztahy ve škole, spolupráci mezi učiteli, vzájemnou pomoc, respekt i mezigenerační soudržnost. Dle vedení školy je většina učitelů ochotna pracovat pro dobré jméno školy i nad rámec svých povinností. Podle učitelů (z ohniskové skupiny) ředitel školy podporuje, resp. udržuje pohodu a ochotu v týmu následujícím jednáním:

poskytuje volnost, pokud jde o výukové metody;
je otevřený všem nápadům, inovacím a podporuje je;
preferuje dobrovolnost;
je spravedlivý v odměňování;
poskytuje bezpečí, dokáže se „postavit za své lidi“, ochránit je (před stížnostmi, administrativou, problémy…);
dokáže pochválit a ocenit;
umí sdělovat nepříjemné věci a kritiku;
je vždy k dispozici, pokud něco potřebují, má stále otevřené dveře;
dokáže pochopit osobní problémy;
je „jedním z nich“, ničeho se nestraní, jde příkladem.

Dobré klima se pozná na chování lidí. Oni spolupracují, řeší se tady problémy hned… Samozřejmě, že se vždy najdou nějaké problémy, nic nemůže být ideální… Ale hlavně musí být učitelé spokojení. Když se učitelé cítí dobře, rozšiřují tu spokojenost dál. Ale zase nemohou být jen spokojení, ale i dobří… (zástupkyně ředitele).

Ukazuje se, že způsob komunikace vedení školy je základem dobrých mezilidských vztahů, důvěry mezi lidmi a pozitivního naladění. Učitelé u ředitele oceňují „lidskost“, „normální chování“, schopnost pochopit druhé, zajímat se o ně, respektovat jejich problémy, vést přirozeně neformální rozhovory či trávit s nimi i čas mimo výuku.

My nemáme nikdy problém za ním přijít. Je to přátelský člověk, na každého si ten čas víceméně udělá. A protože si to poslechne, protože ho to zajímá, tak to je ten důvod, proč tam příště přijdeme znovu… A i ty mimoškolní akce – to se stejně většinou zvrhne k tomu, že pracujem, řešíme školu, studenty. A ať se to zvrhne jakkoli, tak ten ředitel je u toho (z ohniskové skupiny s pracovníky).

Ředitel je vyloženě „sympaťák“, vstřícný, milý. Máme ho na matematiku a máme rádi ty hodiny s ním. Dokáže s námi udělat i tu srandu. Málokdy se stane, že by byl na nás naštvaný, že něco nechápeme (z ohniskové skupiny se žáky).

Sám ředitel sděluje, že „základem je úsměv“ a dobrá nálada. „Snažím se, aby tu nebyla špatná nálada, ani ve sboru, ani mezi žáky. Špatná hodina je ta, kde se žáci nezasmějí“ (ředitel školy). Zajímalo nás tedy, jak se s úsměvem sdělují nepříjemné věci či kritika, pokud něco nefunguje. Učitelé dokázali popsat způsoby chování a jednání ředitele, které je pro ně přijatelné a motivující:

Tak především, abychom věděli, že to je oprávněné. Když vím, že jsem měl něco odevzdat a neodevzdal jsem včas, tak to přijímám… Netahat do toho jiné věci, netahat do toho emoce, nepřidávat tomu nic, ale opravdu se zaměřit jenom na tu jedinou věc, která je potřeba řešit.… A taky záleží, jakým nám to říká tónem… Zkrátka, on nám nikdy nevynadá, řekne to slušně. Například když jsem zapomněla na dozor. Zbytečně se to nehrotí, nedělá se z toho věda (z ohniskové skupiny s pracovníky).

Z předchozích řádků zaznívalo téměř idylické klima, ale je zřejmé, že i edení této školy čelí určitým výzvám, které by mohly narušit dobře nastavené školní klima. Důraz kladený na dobrovolnost může být zdrojem nestejného vytížení učitelů – je zřejmé, že někteří se angažují více a jiní méně. I když se aktivita učitele přirozeně promítá do jeho hodnocení a odměňování, nestejná zátěž může způsobit dílčí nespokojenost. „Ti, co se vezou s ostatními, to nikdy nedělá dobrotu“ (ředitel školy). Vedení školy si toto riziko uvědomuje a snaží se mu předcházet např. tím, že (1) se snaží při plánování projektů aktualizovat složení týmů tak, aby byl každý zapojen, (2) méně aktivní učitele více pověřuje standardními povinnostmi, jako jsou např. dozory, suplování, obligatorní funkce u maturit apod., (3) vychází učitelům vstříc, potřebují-li volno, a oni pak cítí „morální povinnost škole vracet“, (4) vybírá specificky zaměřené vzdělávací akce pro méně aktivní učitele, (5) ve spolupráci s vedoucími předmětů vyvíjí trvalý tlak na méně aktivní kolegy apod.

Další výzva je spojena se snahou vedení vycházet vstříc všem nápadům a iniciativám, podporovat autonomii a volnost učitelů. Najít hranici, kdy dávají nápady smysl a nenaruší hlavní procesy ve škole, nemusí být vždy snadné. Odmítnutí iniciativy pak může být vnímáno jako nespravedlnost a může se promítnout do atmosféry v celé škole nebo nějaké její (pod)skupině. V takových případech se opět osvědčuje otevřené jednání, nastavování pravidel a schopnost vedení vysvětlovat své rozhodnutí.

Vedení se snaží vyjít vstříc a dát volnost, ale dovolit vše nemůžeme. Ta čára je pohyblivá, je to živý mechanismus (zástupce ředitele).

Relativní volnost v metodách a formách výuky a řada realizovaných akcí vyžaduje dobrou informovanost učitelů. Vedení školy ve snaze ochraňovat své učitele před zdánlivě nepotřebnými informacemi a administrativou někdy čelí dezinformacím či žádostem učitelů o konkrétnější informace. Pomáhá pak nastavení flexibilního systému pro rychlý tok aktuálních informací a je mnohdy třeba intuitivně posoudit, které informace (např. o žácích) je vůbec možné všem učitelům sdělovat

Pojednáváme-li o školním klimatu, pak nemůžeme vynechat žáky. Nespornou výhodou této školy je, že jde o gymnázium s dobrou pověstí, a má tedy motivované žáky, se kterými se daří spolupráce. Žáci se v určitém ohledu cítí výjimeční a vyjadřují (patrně většinově) spokojenost, že jsou žáky této školy. Nestydí se za svou snahu být dobří a uspět, hovoří i o jisté rivalitě mezi žáky a třídami jako o pozitivním jevu.

Přišlo mi, že jsem výběr z těch nejlepších. Nebylo snadné se sem dostat… Já jsem na vyšším gymplu, a vidím tu rivalitu jako v tom pozitivním slova smyslu. Že máme s kým soupeřit: áčko–béčko, osmiletko–čtyřletko. A všechny ty třídy se snaží navzájem předhánět… nejen ve výsledcích, ale i v účasti na soutěžích, nikoho to nedemotivuje, ale naopak spojuje to ty třídy, aby se snažily (z ohniskové skupiny se žáky).

Vedení školy tuto „rivalitu“ komentuje spíše jako legrační „hašteření“ mezi žáky 4letého a 8letého gymnázia, které nijak nenarušuje spolupráci mezi ročníky, naopak při přípravě různých akcí školy „drží při sobě“.

Je také zřejmé, že žáci vnímají pozitivní naladění vedení školy a učitelů a přebírají jejich způsoby chování. Vedení školy usiluje o to, aby mezi žáky a učiteli byly navozeny partnerské vztahy, aby se žáci nebáli diskutovat s učiteli a vedením školy o jakýchkoliv tématech a vyjadřovat své potřeby. Partnerské vztahy se posilují zejména prostřednictvím posilování participace žáků. Podílení se na chodu školy, některých změnách a akcích posiluje oddanost žáků a jejich sounáležitost se školou. Mají také pocit života v „komunitě“, která společně pracuje na sobě i pro školu. To však neznamená, že se učitelé nikdy nesetkají s neloajalitou žáků, přehnanou kritičností, pomluvami navenek apod. – to patří k věku.

Atmosféru ve třídě, spokojenost a motivaci žáků podporuje vedení školy také tím, že motivuje učitele k využívání různých výukových metod a poskytuje volný prostor pro jejich tvořivost. Žáci tak oceňují množství zajímavých akcí, exkurzí, projektů, zájezdů apod. Oceňují také ochotu učitelů respektovat jejich problémy, odpustit chyby, přicházet do výuky s dobrou náladou, uznat vlastní chyby a učit se společně s žáky (např. v badatelském centru).

Myslím, že se učitelé o nás hodně zajímají, že pro nás často dělají věci, které nemusí dělat. Třeba pro nás dělají kroužky, které nemusí, nebo nějaké mezinárodní projekty. A snaží se nám to studium zpříjemnit… A když ta hodina je zábavná, příjemná, tak ten předmět mě baví a líp se mi i učí… máme dobré vztahy s učiteli, já když mám nějaký problém, tak se nebojím za tím učitelem dojít a probrat to s ním. Nemám strach, že bude naštvaný a vyčítat mi něco (z ohniskové skupiny se žáky).

Ukazuje se, že chování ředitele školy a jeho vztah k učitelům pak učitelé analogicky přenášejí na své žáky, což má pozitivní dopady do procesů učení. Žáci citlivě vnímají vztahy mezi vedením a učiteli a učiteli navzájem a mnohé z toho jsou schopni přenést i do vztahů s vrstevníky.

Věříme, že některé inspirace, které jsme nabídli v předchozím textu, budou využitelné i v ostatních školách. Sázíme spíše na konkrétní metody a produkty školy, které mohou být bezesporu dobře přenositelné i do jiných kontextů. S dotazníky je možné flexibilně zacházet, vždy je však třeba mít na mysli, za jakým účelem je využíváme a zda jsou k danému účelu vhodné. Někdy může být bezpečnější zvolit odzkoušené standardizované nástroje, na které jsme v textu také odkazovali.

I když vedení školy nepovažuje předpisy a psaná pravidla za důležité pro tvorbu školního klimatu, neznamená to, že neexistují. Ředitel školy naopak pečlivě vypracovává materiály (Strategie řízení, Sebeevaluační zprávy, Akční plány, Vnitřní platový předpis apod.), ve kterých jsou jistá pravidla více či méně explicitně uvedena a pomáhají udržovat řád. Na druhou stranu má za to, že „pravidla nesmí být dlouhá a nesmí jich být mnoho, neboť je pak nikdo nečte ani nedodržuje“.

Dobré přátelské vztahy ve škole a popsaný způsob vedení lidí v sobě nese bezesporu i některá rizika, na která jsme průběžně upozorňovali. Vedení školy citlivě vnímalo, jak může na pohodu ve sboru působit nerovnoměrné vytížení učitelů či nejasné vymezení toho, co se přijímá jako dobrý nápad a co už ne. Jak je obtížné někdy balancovat mezi přátelstvím a uplatňováním legitimní moci.

Učitelé se ke školnímu klimatu vyjadřovali pozitivně jak v ohniskových skupinách, tak i v anonymních dotaznících, jejich výpovědi se v mnohém shodovaly a doplňovaly s výpověďmi vedení školy a žáků. Otevřeně však upozorňovali i na dílčí nedostatky a nenaplněné potřeby. Naprostá spokojenost všech bez pochybností, nejistot a občasné kritiky by byla spíše podezřelá. Navíc by takový stav evokoval jisté riziko: je-li v týmu příliš silná koheze, může hrozit stagnace týmu. Tahle rizika si vedení školy uvědomuje, neboť dobře poslouchá, co lidé říkají.

Škola se nachází v Kraji Vysočina, jehož ekonomická výkonnost i hrubá měsíční mzda obyvatelstva (30 501 Kč v 1. až 4. čtvrtletí 2019) zaostávají za celorepublikovým průměrem, všeobecně nízká je však nezaměstnanost (1,2 % v dubnu roku 2020; Český statistický úřad, nedatováno). Rodiče žáků školy patří většinově ke střední ekonomické třídě, značný počet z nich má vysokoškolské vzdělání a projevuje zájem o vzdělání svých dětí. Gymnázium vzdělává žáky bydlící přímo v obci, ale také dojíždějící z blízkého či širšího okolí (někteří využívají možnost ubytování v sousedním domově mládeže). O studium na GZnS je tradičně velký zájem. Žáci jsou ke studiu přijímáni na základě jednotné přijímací zkoušky (Cermat), obvykle se do 4letého studia hlásí dvojnásobný počet uchazečů, než je možné přijmout, do 8letého gymnázia pak dokonce 2,5násobek potenciálních žáků.

Škola je vedena ředitelem, který ve funkci působí 23 let, a dvěma zástupci. Nemá specificky zaměřený vzdělávací program, i když je zde obecně kladen důraz na výuku cizích jazyků a přírodovědných předmětů. Ve škole funguje tzv. „Badatelské centrum“, které je vybaveno laboratorní a jinou moderní technikou. GZnS usiluje o kvalitní přípravu žáků pro vstup na vysoké školy všech typů (cca 98 % žáků pokračuje ve studiu na VŠ), zároveň však chce žákům vštěpovat základní lidské hodnoty, rozvíjet jejich odpovědnost za vlastní rozhodnutí, toleranci a úctu. Součástí vize školy je také podpora bezpečí a spokojenosti všech subjektů školy a jejich tvůrčí spolupráce.

Ve společné části maturitních zkoušek jsou žáci 100% úspěšní, za posledních sedm let se škola dle výsledků žáků u maturitních zkoušek umisťovala v jednotlivých předmětech v celostátním poměřování gymnázií mezi 7. až 22. místem (4leté studium), resp. 12. až 14. místem (8leté studium). Žáci se účastní řady soutěží, olympiád a středoškolských odborných prací; na základě jejich úspěchů získala škola v roce 2019 v rámci projektu MŠMT Excelence finanční podporu. Součástí školního kurikula je i široká nabídka volitelných předmětů a své zájmy mohou žáci rozvíjet ve 12 nepovinných zájmových kroužcích (programování, fotografování, pěvecký sbor, teraristický kroužek, sportovní klub a jiné).

Samozřejmostí je zapojení školy do řady národních i mezinárodních projektů (OP VVV, Erasmus+) a úzká spolupráce s vnějšími subjekty (Rada rodičů; ČEZ, a.s.; MU Brno, VŠCHT Pardubice; UK Praha, AV ČR a další).

Vedení školy klade důraz na rozvoj kvality školy na základě evaluace a autoevaluace. Česká společnost pro jakost udělila škole certifikát kvality v rámci hodnocení CAF.

Hlavním zdrojem dat byly pro nás opakované rozhovory se všemi členy úzkého vedení školy (ředitel a dva zástupci) a studium vybraných dokumentů a materiálů, které byly v rozhovorech zmiňovány a které jsme si vyžádali (autoevaluační dotazníky, strategické plány školy, metodické pokyny, vnější evaluační zprávy, výroční zprávy, školní řád, webové stránky apod.).

Chtěli jsme však také poznat, jak podporu zdravého klimatu ze strany vedení školy vnímají i jiní lidé ve škole – pedagogičtí a nepedagogičtí pracovníci školy a také žáci. Požádali jsme tedy všechny zaměstnance školy o anonymní vyplnění krátkého dotazníku s šesti otevřenými otázkami (Co zejména oceňujete na klimatu vaší školy? V čem si myslíte, že je vaše škola výjimečná, pokud jde o její klima? Která opatření vedení školy či jiné aktivity považujete za přínosné pro spokojenost lidí ve škole, jejich angažovanost, bezpečí či pocit sounáležitosti? Která opatření či aktivity rozvíjející klima ve škole mají, podle vás, největší dopad do procesů učení? Jakým svým chováním či přístupem k lidem podporuje vedení školy školní klima? Kde vidíte slabé stránky, pokud jde o školní klima?).

Dalším zdrojem informací byly tři ohniskové skupiny (resp. skupinové rozhovory nad zadaným tématem v přibližné struktuře: V čem je škola výjimečná, resp. na čem vám ve škole záleží? Na čem poznáváte, že je klima „zdravé“? Jak vedení podporuje klima? Jak se klima promítá do učebního procesu? atd.). Dvě skupiny se žáky osmiletého a čtyřletého gymnázia a jedna skupina se zaměstnanci školy. Stanovili jsme jasná kritéria pro výběr členů těchto cca osmičlenných skupin (pedagogičtí i nepedagogičtí pracovníci, funkcionáři i lidé bez funkcí, žáci různých tříd, různého pohlaví, členové i nečlenové rady studentů). Měli jsme tak možnost navázat na sdělení z dotazníků a doptat se na případné nejasnosti.

Při prohlídce školy jsme si také všímali fyzického prostředí a se svolením vedení školy pořizovali fotografie.

Výsledky šetření na GZnS ukázalo, že pedagogické vedení zaměřené na podporu zdravého školního klimatu spočívá jak v jasně vymezených profesionálních postupech, jako je tvorba různých dokumentů, dotazníků a organizování akcí, tak i ve specifickém vedení lidí, v otevřenosti a pozitivním naladění lidí ve škole. Dokumenty, které jsou dohledatelné v přílohách nebo na webových stránkách školy, se mohou stát dobrou inspirací pro druhé. Ukázalo se, že škola klade důraz na participaci všech subjektů – učitelů, žáků, rodičů, ale i nepedagogických pracovníků školy. K soudržnosti přispívají dobře fungující instituce, jako je rada školy, rada studentů či Rada rodičů. „Měkké“ dovednosti ředitele, resp. jeho způsob komunikace a celkové osobnostní nastavení jsou pak patrně jen obtížně přenositelné či napodobitelné v jiných kontextech, a přitom stojí v základech tvorby a udržování zdravého školního klimatu.

Zkoumání a péče o školní klima by nedávalo mnoho smyslu, pokud by se neodráželo v hlavních procesech školy – vzdělávání a výchově, resp. v učení se žáků. Žáci potvrzovali, že se jim dobře učí v přátelském a bezpečném prostředí, kde se učitelé smějí, jsou tvořiví, berou je jako partnery, a když vidí, že učitele práce baví. Jasně se zde ukázaly ne vždy uvědomované paralelní procesy, tedy přenášení chování a vztahu z úrovně ředitel–učitel a učitel–učitel do úrovní učitel–žák a žák–žák.

Nakonec je třeba zmínit, že tvorba zdravého školního klimatu je obvykle dlouhodobou záležitostí a v mnohém stojí na osobnostech všech lidí, kteří v té či oné škole pracují. Zdaleka ne ve všech krajích a obcích „čeká za dveřmi škol“ řada schopných a ochotných učitelů. Situace v GZnS je bezesporu usnadněná tím, že se dobrý kolektiv dlouhodobě utvářel, že je o práci na prestižním gymnáziu zájem a že je většina žáků motivovaná k učení i k práci pro školu. To však nijak nesnižuje úsilí celého vedení školy pečovat o zdravé školní klima, usmívat se na lidi, respektovat je, být s nimi a přemýšlet o tom, co říkají.

Výsledky šetření klimatu školy z projektu Cesta ke kvalitě